Pletené zvonečky

Sobota v 22:16 | Janka |  Soutěže
Tak jsem opět umotala ruličky z průklepového papíru, namořila "dubem" a zkoušela svoji paměť zatíženou prázdninovou nemocí. Naštěstí obstála. Po čtyřech letech jsem opět chtěla uplést velké zvonečky z papírových ruliček. Tantokrát s malou změnou a to zvonečkovou, neboli copánkovou uzavírku. Pomoc jsem našla na youtube, kde bylo vše polopaticky vysvětleno.
A tak se mi po několikerém opakovaném vrácení videa zadařilo.









A to už je konečná podoba zvonečků po jejich dekoraci.
Budou zdobit domácnost dvou mně milých lidiček.
 

Na vyhlídce

14. listopadu 2017 v 21:42 | Janka |  Zvířátka
Můj manžel miluje kočky. Ty opravdové čtyřnohé, venkovské. A tak se to v naší domácnosti kočkami jen hemží.
Za ty roky, co s námi v domečku kočky bydlí, jsme už poznali spoustu kočičích zvyklostí, manýr, schválností, ale i radostných překvapení a milých něžností.
Každá kočka je jiná, má jinou povahu, jinak se chová - zkrátka je to s nimi jako u lidí.
A tak máme každý den nějaké nové kočičí překvapení. Je zbytečné jim chystat pelíšek /tak jako třeba pro pejska/.
Kočka si najde místo k odpočinku sama. A často na nejméně vhodném místě - na mikrovlnce, na rádiu, či v posteli.
Hodně také záleží na výchově, co jim dovolíte a co ne. A u nás je výchova docela přísná.
Jeden z našich kocourků je šplhavec. Libuje si ve zdolávání výšek. Běžně zdolává střechy okolních domů a vrcholky stromů v naší zahradě.



Tam vlevo nahoře, ta malá kulička - to je on.


Na své pozorovatelně vydrží neuvěřitelně dlouhou dobu.


Až ho přemluvím, aby slezl dolů, ještě mně nadává.


Ale za chvíli se už dívá oddaně.


Ale dolů se mu stále nechce.


To jeho sourozenci dávají přednost k odpočinku na pevné zemi.

Snake neboli had

10. listopadu 2017 v 22:44 | Janka
Nemám na mysli hada opravdového, živého, ale zajímavou hračku - hlavolam.
Koupila jsem si ji ještě jako malá holka, když jsme s rodiči jezdili kdysi na dovolenou do Maďarska. Ze všech hlavolamů, jako Rubikova kostka, malá a velká věž či zeměkoule, byla mým nejoblíbenějším hlavolamem. Dnes si s hadem hrají mojí vnoučci a lámou si hlavičku, co všechno by mohli vytvořit.
Autorem této skládačky je maďarský architekt Ernö Rubik. Skládačku tvoří 24 stejných dílků, které jsou navzájem spojeny pružnou formou. Dílky tak lze vůči sobě otáčet, nikoliv však oddělit. Otáčením dílků tak můžete skládat rozmanité tvary.



Toto je základní tvar, v jakém se "snake" prodává.


Kříž se dá lehce složit.


Stejně tak není problém i obdélník


Krásná jsou i zvířátka




Toto je prý podle vnoučků a podle návodu kočka.


A toto nás ještě čeká.

Jaký byl váš oblíbený hlavolam v dětství ???
 


Svetříky

6. listopadu 2017 v 22:14 | Janka |  Pletení
První z ručních prací, kterou jsem se v dětství naučila - kromě přišití knoflíku a zvládnutí předního a zadního stehu či základů vyšívacích stehů - bylo pletení. Vzpomínám, jak jsme s kamrádkou seděli o prázdninách do deváté třídy a obě jsme si pletly letní halenky. Šlo sice jen o dva obdélníky bez rukávů pletené hladce a obrace, ale měly jsme trpělivost překonat první nezdary. Dlouho jsem tuto letní halenku schovávala. Poté přišly na řadu šály, svetry, vesty, čepice, ponožky a rukavice. Vzpomínám také, že při nedostatku příze na trhu maminka kupovala silné bílé vlněné ponožky, které jsme vypáraly a z nich pletly zimní hřejivé svetry.



Byly pletené osmičkovými vzory a jak vidíte, stále ještě, možná z nostalgie, ho mám ve skříni.


Dlouho zůstávalo pletení mým favoritem mezi ručními pracemi. Dalo se vzít třeba jen na chvíli do "ruky" a zase odložit. Mělo ovšem jednu nevýhodu. Při nedostatku času trvalo dlouhou dobu, než byl výsledek snažení hotový.
Něco jiného bylo plést svetříky vnoučkům. To krásně přibývalo a brzy bylo dílko hotové. Jenže úměrně s tím, jak rostou, tak se zvětšuje i velikost jejich svetříků a dodací lhůty zhotovení se prodlužují. Mám výhodu v tom, že jsou tři kluci po dvou letech za sebou, takže je naděje, že než svetřík dopletu, bude alespoń pro toho nejmenšího.



A to je alespoň částečný svetříkový šatník za posledních deset let.



A nejnovější výtvor. Zdá se velký, ale je to svetřík pro osmiletého kluka.



A už zase přemýšlím, co a jak upletu příště.



Drhané náramky

1. listopadu 2017 v 17:33 | Janka |  Drhání
Je zajímavé, že ani po čtyřiceti letech se ruční práce nezapomíná. Přesvědčila jsem se o tom, teď nedávno, kdy jsem vyráběla dárečky pro kolegyňky na naše setkání Ženského klubu v Kojetíně. Začala jsem jednoduchými přívěsky na klíče.
Ale tato forma ruční práce mě tak zaujala, že jsem začala shánět další provázky a vozkované šňůry, korálky a další potřebný materiál a pokračovala v drhání. Tentokrát jsem si už troufla na drhané náramky.






V čem zatím tápu, je správné zvolení délky provázku pro budoucí výrobek.
Většinou si připravím daleko delší, než bych spotřebovala, a pak je mi líto zbytků.
Zatím jsem používala různé varianty těch nejjednodušších uzlů, jako je uzel plochý, spirálový a žebrový.





Vyzkoušela jsem i kytičku, ale zatím to ještě není ono.
Zkrátka - žádný "umělec" z nebe nespadl.

Dušičková zahrada

28. října 2017 v 20:43 | Janka |  Zahrada
Vzpomínám si, že když jsem byla malá, tak dušičkový čas byl u nás v rodině signálem pro výměnu šatníku. Nízké boty nahradily vysoké, lehké bundičky kožíšky a přibyly navíc čepice, šály a rukavice. Návštěva okresního hřbitova vždy byla pro mě doslova módní přehlídkou svátečního, nedělního, zimního oblečení.
Letos zatím chodím v nízkých botách, bez čepice a rukavic, zkrátka stále jen tak na lehko. A tomu odpovídá i dění v naší zahradě. Vůbec nevypadá na to, že by měla přijít paní zima.



Trsy žlutých afrikánů stále do daleka svítí



I gazánie se vždy ráno rozzáří


I hledíky ještě nezvadly


Začaly rozkvétat bílé a červené kateřinky



Žluté se zatím chystají


Letošní venkovní víno dozrálo


A už je také sklizeno.
Není ho sice takové množství jako v loňském roce,
ale i tak na jarní mrazíky u nás a velké sucho je ho dosti.
Uhádli byste jeho množství???


Dušičková dekorace

24. října 2017 v 22:24 | Janka |  Jen tak
I když většina mých blogových kamarádek má ráda podzim pro jeho krásnou barevnost, tak já ani moc ne. Pro mě je podzim spojen s mlhami, mrholením, tmou, sychravým počasím, krátkým dnem a absencí sluníčka. Možná také k tomu připělo i to, že v tomto období jsem se musela navždy rozloučit s těmi, které jsem měla moc ráda, a kteří mě seznámili s tímto světem. Nechci smutnit, protože protipólem je narození právě v těchto dnech před deseti lety mého prvního vnoučka. Jak je to na tom světě pěkně zařízeno....




Protože mám na zahrádce dosti materiálu ke zdobení, vytvářím si dušičkovou výzdobu vždy sama.




A samozřejmě i letos došlo na růžičky z listí.


Pěkné podzimní vzpomínkové dny přeje
Janka

Drhané přívěsky

20. října 2017 v 22:55 | Janka |  Drhání
Stalo se už dobým zvykem a tradicí, že na každém setkání ŽK si vyměňujeme dárečky. Termín setkání se blížil a já jsem stále neměla nic připravené. Háčkování mně ještě moc nešlo, pletení z papírových ruliček vyžaduje dlouhý technologický postup, quillingová přáníčka jsem měla už na jaře, takže co teď? Času moc nezbývalo, a tak jsem oprášila techniku tvoření, kterou jsem se naučila před čtyřiceti lety. Mám ji dodnes moc ráda.




Začala jsem sovičkami, co by přívěsky na klíče.


Poté jsem se pustila do jednoduchých panďuláků.




Poté jsem vyzkoušela úplně jednoduché drháníčko.




A nakonec jsem se dala do vánoční vločky.



Tak se mi to zalíbilo, že jsem pokračovala v drhání náramků.

Do kruhu

16. října 2017 v 23:05 | Janka |  Zahrada
Když jsem přijela na naši druhou zahradu u lesa po měsíční pauze zaviněnou mou nemocí, nestačila jsem se divit. Samozřejmě, že bylo vše přerostlé a polosuché, ale mě zaujala jiná věc. Hned při příchodu na zahradu a uvítání sousedy, mně byla položena otázka: "Ty ses se dala na pěstování žampiónů?" Nejdříve jsem nechápala, ale brzy jsem se na vlastní oči přesvědčila o tom, co tím myslí.



V zatravěné části zahrady se rýsoval znatelný kruh už přerostlých hub.
Nikdy předtím se zde nevyskytovaly.


V jejich kruhu byla tráva krásně svěží zelená, na rozdíl od okolí.


Nepochybně šlo o žampióny.
Byla jsem informována, že kolemjdoucí tento kruh obdivovali ještě,
když tyto houby byly krásné, čerstvě vyrostlé a bílé.


Nepočítala jsem je, ale nyní, když se dívám na fotečky, tak myslím, že mnoho do stovky nechybělo.
Zjistila jsem, že takovému kruhu se říká "Čarodějný kruh".
K těmto kruhům se váže řada pověr.
Jako například, že na tomto místě měly sabat čarodějnice a vylétaly odsud vzhůru do nebe na svých košťatech, nebo že se v tomto místě dotkl drak země svým ocasem. V noci v nich prý tančívaly víly.
Zatím jsem žádnou u nás na zahradě neviděla.
Příští rok musím být pozornější a všímavější.








Okrasné dýně

12. října 2017 v 22:11 | Janka |  Zahrada
Dýně patří mezi nejstarší kulturní plodiny.
Je to plodina, která se k nám rozšířila díky zámořským objevům Kryštofa Kolumba, tedy pochází z Ameriky.
Je to keříčková či popínavá rostlina a její stonek může být velmi dlouhý - až deset metrů. Jejím plodem jsou bobule, které mohou mít nejrůznější tvary a velikost a jsou plné semen. Tato dýňová semínka jsou z léčebného hlediska široce uznávána.
Podporují trávení, mají projímavé účinky a napomáhají od problému s močovými cestami. Rostlina navíc obsahuje stopové prvky, které působí značně protizánětlivě.
Dýně - tykev může mít spoustu variant.
Mě okouzlila dýně okrasná a její plody jsou součástí mé podzimní dekorace.
Letos jsem udělala zřejmě chybu a její semínka zasela přímo do půdy. Nevzešla mi. Ale moje blogová kamarádka Maryška mně donesla dva kelímky už naklíčených rostlin, které se ujaly a od konce prázdnin jsem mohla sklízet plody. Není jich sice tolik jako v minulých letech, ale i tak z nich mám radost.












Maryško - děkuji!

Kojetín podruhé

9. října 2017 v 21:15 | Janka |  Jen tak
Jelikož naše jarní setkání v Kojetíně v restauraci Na hrázi u Tondy se nám zúčastněným moc líbilo, rozhodly jsme se, že se zde opět sejdeme i na podzim. I když je nás členek internetového Ženského klubu spousta, do Kojetína dorazilo opět jen to "zdravé jádro". Je jasné, že rozhodující roli hraje vzdálenost, čas i peníze spojené s dopravou, a tak jsme všechny byly jen z blízkého okolí. Bylo to už naše osmé setkání.
Už se dobře známe, a tak tušíme, co pěkného z tvoření každá z nás přiveze.



Graža je mistrem frivolitek, ale i háčkovaných zvířátek.






Stejně tak i Renata.




Jitka je nepřekonatelná v háčkování a vždycky nám přiveze nějakou výtečnou dobrůtku.





Doménou Sylvy a jejího manžela je 3D origami a já vždycky obdivuji jejich korálkové ozdoby na stromeček.




Mira vždy připraví krásná a voňavá srdíčka




a stejně tak i Maryška.



Květa se dala do háčkování kouzelných postaviček.






Staňa má neuvěřitelně dokonale propracované kabelky


a já tentokrát kromě háčkování i trošičku macramé - drhání


Tradiční výměna dárečků


To jsme my.....

Kam dál