Víkendové tvoření

Včera v 13:02 | Janka |  Jen tak
Na rozdíl od prvního adventního víkendu, během kterého jsme absolvovali dva nádherné koncerty, byl tento druhý adventní víkend ve znamení hlídání a společného tvoření. Můj prostřední sedmiletý vnouček Hanýsek mě zasvěcoval do nimravé práce s korálky a naučil dělat jednoduché korálkové hvězdičky - ozdobičky na stromeček, které je naučila dělat paní učitelka ve škole.




Poté přišly na řadu barevné papíry, výkresy, nůžky a lepidlo a dali jsme se do výroby jednoduchých vánočních přání.







No, a když si kluci společně hráli, měla jsem čas dokončit "soupravičku" pro Elišku.
Eliška je moje příbuzná, která studovala v USA a samozřejmě, že si tam našla partnera a zůstala tam natrvalo.
Tak ať vidí v Americe, čím si zdobíme vánoční stromeček u nás.



A nakonec jsem se pustila do pletení nákrčníku. Vlastně nepřímo mě k tomu vyzvala moje "kalendáříčková" známá z Německa, která mi už před víkendem poslala velkou krabici s vánočními dárky. A jedním z nich byl následující set.



Čtyři klubíčka, velké jehlice a návod k pletení. Tak to musím brzy stihnout, aby můj dárek došel včas.



 

A spaly a spaly....

Čtvrtek v 22:26 | Janka |  Zvířátka
Chtěli byste vědět, co dělá momentálně naše kočičí rodina ???
Odpověď je zcela jednoduchá - většinu dne krásně v poklidu prospí.
V létě se doma naši miláčci skoro neukáží. Pouze v určený čas se shromáždí na "stravu". Ale nyní s nadcházející zimou se situace - ostatně, jako každoročně - obrací. Většinu dne tráví pěkně v teploučku v kuchyni, jen v noci vyrážejí na krátkou chvíli zjistit, co je venku nového.




Takhle sní ve své oblíbené poloze naše Anežka. Jako malé koťátko ji o loňských prázdninách přivedla její maminka a v klidu ji u nás zanechala.



Příklad si z ní bere naše nejmladší - Vlčka.
Její příchod k nám byl podobný jako u Anežky, jen o rok později. Takže je to ještě kotě.
Když si u nás začala pomalu zvykat, bylo třeba pro nově příchozí koťátko vymyslet jméno. Toho úkolu se ujal nejstarší vnuk, který se do koťátka přímo zamiloval. Bylo to v době, kdy se ještě bránilo jakémukoliv doteku a Tomik si přál kocourka a tak mu dal jméno Vlček. Jenže po čase se ukázalo, že je to kočička. Tak, co teď s tím????





Hlavu pěkně na capičce a sní.




A zde společně dvě sestry, u kterých je matka jistá, ale s otcem je to horší.....

Dnes přijely i saně....

27. listopadu 2016 v 14:07 | Janka |  Pletení z papíru
......v podobě adventního svícnu.









 


Adventní svícny - hvězdičky

26. listopadu 2016 v 18:14 | Janka |  Pletení z papíru
Letos jsem porušila dlouholetou tradici ve výrobě adventních svícnů. Shodly jsme se s dcerou, že svícny vyrobené z jehličnanů a u mě ozdobené háčkovanými hvězdičkami jsou sice krásně voňavé, ale značně nepraktické. Při neustálé manipulaci na jídelním stole z nich po čase začnou jehličky opadávat a je stálý nepořádek na stole.

A tak jsem znovu chytla po průklepovém bílém papíru a mých oblíbených stránkách telefonního seznamu a dala se do motání ruliček. Na netu jsem si našla u Myšandy návod a hvězdičky byly za chvíli hotové. Ještě trošičku dozdobit a zítra můžeme už svítit.














Krásný adventní čas vám přeje Janka

Kočky ve velikosti XXXL

23. listopadu 2016 v 14:40 | Janka |  Jen tak
Není kočka jako kočka. Některá je malá, jiná větší, ale mainská mývalí je určitě největší. Pro svou velikost je často přezdívána "něžný obr". Tyto kočky byly poprvé spatřeny v americkém státě MAINE a od toho je odvozeno první slovo názvu plemene. Druhé slovo - "MÝVALÍ" bylo kočce přiřazeno díky jejímu huňatému ocasu, nápadně připomínajícímu medvídka mývala. Tato kočka patří mezi polodlouhosrsté kočky a robustnější samci mohou vážit až 11kg a měřit 1 metr. Je velmi přítulná a mazlivá a s svou rodinou si vytváří pevné pouto. Tyto kočky se dožívají 10 až 14 let.







Mezi její charakteristiky chování patří to, že si neustále tiše a měkce mňouká a když se chce napít, tak do vody nejprve několikrát udeří tlapkou, než se z ní napije. Někteří jedinci pijí vodu pomocí tlapky, ze které si udělají mističku.










Vybrali byste si nějakou ???

Zdroj foto a textu: Internet

Zpět do října

20. listopadu 2016 v 13:09 | Janka |  Ostatní tvoření
Lépe a přesněji řečeno - zpět do říjnové "Tvořivé knihovny".
Moc jsem se těšila, protože jsme měly vyrábět opět něco, s čím jsem dosud neměla žádné zkušenosti.
Naším úkolem bylo si přichystat dřevěná kolečka, modřínovou šišku, drátek, žaludy, broskvové pecky a tavnou pistolku. Všechno ostatní přichystaly naše šikovné knihovnice.


Z lepenky jsme si vystřihly patřičnou šablonu, kterou jsme začaly pomocí drátku oplétat senem.



Jak to v knihovně vypadalo - to si určitě dovedete představit.



A tak už vypadaly naše polotovary, které bylo třeba ještě dozdobit do konečné podoby.


A to už jsou výsledky naší fantazie a konečné podoby sov.






Každá je jiná. Dvě úplně stejné byste nenašli.





A ta poslední se už usmívá na kolemjdoucí z našeho okna.

Že by už...opravdu???

15. listopadu 2016 v 16:47 | Janka |  Jen tak
Že by už opravdu k nám přišla paní Zima? Už to tak vypadá, lépe řečeno vypadalo dnes ráno u nás.
Začalo to bílou tmou - mlhou, zamrzlým jezírkem a kalužemi a zajímavým úkazem. V severní části našeho města se chumelilo a při přejezdu do jižní části nebylo po sněhu ani památky.




Nicméně na náměstí u muzea je už druhým rokem zbudované kluziště, které v dopoledních hodinách využívají hlavně žáci z místních škol a odpoledne veřejnost.



I stánky se už dozdobují a čekají na své prodejce a příští pátek to vypukne.


I Jiří Wolker na svém rodném domě se už nemůže dočkat, až mu posvítí vánoční osvětlení.



A na zahrádce stále ještě odolává žlutá krása, na rozdíl od bílých kateřinek, které mráz už jejich krásy zbavil.





Takže, že by už opravdu ????

Sněhuláčci

11. listopadu 2016 v 13:53 | Janka |  Ostatní tvoření
Martin na bílém koni dnes k nám nepřijel, ale i tak jsem měla dostatek materiálu k vytvoření napůl šitých a napůl háčkovaných sněhuláčků.






















Vanička nestačí

7. listopadu 2016 v 14:34 | Janka |  Zahrada
Tentokrát jedna vanička nestačí.
Pro druhou etapu sklizně /nejvyšší čas/ naší vinné révy jsme tentokrát museli sáhnout i po dalších nádobách.






Začali jsme opět vaničkou a postupně přídávali další nádoby a shodli se i staré plechové necky. Vůbec jsme nepočítali s tím, že bude na dvou hlavách, které se pnou kolem našeho domečku, taková úroda.



Opravdu jde jen o dva keříky, které zdobí náš domeček a vlastně ještě jedna "hlava", která se vine kolem dřevěného domečku s nářadím. Je to k neuvěření, ale kdo u nás byl, může potvrdit.



Nyní už zůstalo víno na keřících zcela bez listí, a tak byl opravdu nejvyšší čas ho zpracovat.



A k tomu účelu slouží obyčejná míchačka- drtička a pěkně "šup" s ním do sudu.
A až nadejde ten správný čas, bude pokračování v jeho zpracovávání.

Háčkovaný košíček

4. listopadu 2016 v 12:04 | Janka |  Háčkování
Tak mně to také nedalo, abych to nezkusila. Stále mě to lákalo.
Měla jsem dvě možnosti, buďto použít staré či koupit nové tričko, a nebo přímo přízi /lépe řečeno provaz/.
Začala jsem tou první možností. Podle návodu na internetu jsem roztříhala staré tričko, koupila obrovský háček / je na něm napsáno 12mm/ a dala se do práce. Byl to pro mě strašný nezvyk, protože stále háčkuji je ze Sněhurky, Kordonetu či Moniky a najednou jsem měla v ruce takové obrovské "kopyto" a tlustá příze mi nešla mezi prsty. Navíc příze-provaz ze starého trička už nebyl tak pružný a výrobek se mně zdál příliš tvrdý.
A tak sem zakoupila patřičnou přízi a dala se do práce znovu.




Tentokrát byla příze pružnější, takže se mně háčkovalo lépe, ale na pohyb ruky to bylo náročnější a za chvíli mi to ruka dávala mocně najevo, že taková práce se jí nelíbí. Nicméně jsem vytrvala, ale myslím, že tento košíček už žádné další sourozence mít nebude.









Dušičkově

1. listopadu 2016 v 10:11 | Janka |  Ostatní tvoření
Tento čas má pro mě zvláštní atmosféru. Spíše smutnou než veselou. Moc mi chybí ti, kteří tu už nejsou, a které jsem měla moc ráda. A tak vzpomínám nějak více, než obvykle.....
A to své vzpomínání zhmotňuji v přípravě dušičkové a podzimní dekorace. U nás doma se nikdy výzdoba na hrob nekupovala, ale vždy ji maminka vyráběla sama. Asi to bylo i tím, že v naší zahradě rostou různé jehličnany a keře, a také se zde najdou i jiné přírodniny, které mohou posloužit jako malé ozdůbky. Samozřejmě, že byla doba, kdy se do dušičkových kytic dávaly i umělé navoskované květy chryzantém, ale ta je naštěstí už dávno pryč.
A tak jsem také letos tvořila. Nejdříve kytici a poté dva věnečky.









Ve stejném duchu a ze stejného materiálu jsou i truhlíky do oken.






Pěkný první listopadový týden vám přeje Janka




Kam dál