Květen 2014

Krémová dečka

31. května 2014 v 22:32 | Janka |  Háčkování
Co dodat ???
Jen snad to, že je háčkovaná z mé oblíbené příze "Monika". Není malá ani velká, má v průměru 26 cm a nepůjde do šuplíku, ale jako malý dáreček k jedné moc prima a hodné paní do Čech.















Pěknou neděli přeje Janka











Do modra

29. května 2014 v 21:11 | Janka |  Zahrada
Nevím, zda-li je to čirá náhoda, či zákonitá pravidelnost, ale v určitém časovém období mám vždy zahrádku zbarvenou určitou barvou. Na jaře převládá bílá a žlutá a nyní vévodí modrá.
Modrá barva jako barva klidu a odpočinku. Symbolizuje oblohu, vodu, moře, vesmír, ale i konzrervatismus a povinnosti.
Je barvou spolehlivosti, míru a celkově uklidňuje. Přináší inspiraci a dává pocit svobody. Symbolizuje něhu, věrnost, důvěru a oddanost. Pokud jste introverti a romantikové, tak mi dáte určitě za pravdu, protože modrá barva je barvou lidí s bohatým vnitřním životem.
A tak mě moje zahrádka nyní uklidňuje / nebýt té vysoké trávy a stále rostoucího plevele/, povzbuzuje k duševní práci a soustředění / 3 malí vnoučci mi nedovolí to přehánět/ a vede ke snění o dosažení moudrosti, vnitřní svobody a nikdy nekončící pohody.





























Kvítek této rostlinky se také začíná vybarvovat do modra. Poznáte o jakou kytičku se jedná ???

Den dětí

27. května 2014 v 21:15 | Janka |  Jen tak
Ne, nespletla jsem se. Vím, že Den dětí bude až tuto neděli. Ale protože manžel nebude doma, tak jsme chtěli tento milý svátek s vnoučky oslavit už v předstihu. A víte co bylo jejich přáním ??? Úplně jednoznačně a jednomyslně - návštěva zoologické zahrady. A tak se jelo do ZOO na Svatý Kopeček.
A bylo opravdu na co se dívat. Raritou olomoucké zoo je pavilon žiraf, kde vyjdete jakoby do prvního patra a tudíž se můžete dívat žirafám přímo do očí. Měli jsme to štěstí, že jsme přišli právě v době "komentovaného krmení", takže jsme se od jejich ošetřovatelky ledascos zajímavého o jejich životě dozvěděli. Dostali jsme také větvičku se zelenými listy, kterou jsme mohli nabídnout žirafám, ovšem s upozorněním, že ji musíme držet velmi pevně, protože žirafi mají velkou sílu a dlouhý jazyk a mohli by nás stáhnout z ochozu dolů.
















Další naše, poměrně dlouhá zastávka, byla u výběhu koz. I když v současné době zde bylo více skotačivých kůzlátek než dospělých koz. Do ohrady je dovoleno dětem vlézt, kůzlátka si pohladit, pochovat i krmit. To bylo něco pro městské kluky.







Postupně jsme prošli kolem výběhů se šelmami, které se líně vyhřívali na sluníčku, opic, které se předváděli typickým a tradičním způsobem a hodně zajímavý byl také pavilon s netopýry, kteří nám skoro za úplné tmy létali nad hlavami.
Zdolali jsme také místní rozhlednu, která se mi na fotečce mírně naklání, ale ve skutečnosti je krásně rovná, ale nahoře se znatelně houpala, takže jsme tam dlouho nepobyli.






No a kromě zvířátek vždy zajímají naše kluky různé atrakce pohybového charakteru, které si musí vyzkoušet.













A na rozloučenou foto s netopýrem.

Vitrážka

25. května 2014 v 22:16 | Janka |  Háčkování
I když jsem se momentálně dala docela vehementně do zvládnutí základů flanderské krajky, musela jsem udělat pauzu a odpočinout si od neustálého počítání sloupků a sledování popisu. A navíc jsem potřebovala něčím ozdobit okno.
A tím něčím se stala obyčejná kruhová háčkovaná vitrážka.

















Na věži

24. května 2014 v 11:41 | Janka |  Jen tak
I když výšky vůbec nemusím a nejraději chodím po matičce zemi, tak výstup na věž našeho kostela v rámci "Noci kostelů" byl pro mě velkým lákadlem. Už vstup byl impozantní. Staré zaprášené kroucené schodiště, přítmí a vpuštěno nás bylo pouze deset se zdůvodněním, že je to tam docela nebezpečné.









Po chvíli bylo schodiště vystřídáno prudkými schodišťo- žebříky /nevím, jak jinak to nazvat/, kde se nedalo jít jinak než po čtyřech. Ve výšce třiceti metrů byl cíl našeho snažení.


Nejdříve pohledy na naše malé městečko na západní stranu, poté zavřít okenice okna, jelikož by nás velký průvan a vítr určitě odvál a poté pohledy na stranu druhou. Po pravdě řečeno, více než výhled do krajiny, mě zaujal zvon, který pochází ze 16.století a na který jsme si mohli i zazvonit a také i už nefunkční, ale stále krásně tajemný stroj starých hodin.





















Hned po našem sestupu se vydala nahoru do ochozu věže skupinka Žesťového kvarteta, který z kostelní věže zahrál několikero fanfár.












Samozřejmě, že jsme si nenechali ujít i část programu v kostele, který byl velmi pestrý. Kromě mše svaté za rodiny a společné i osobní motlitbě byla možnost prohlídky kostela, poslechnout si koncert dětí ZUŠ, dále hudební skupiny Noproblem a vystoupení Svatojakubského chrámového sboru.

Moc krásný páteční podvečer.


Malé nebo červené, staré či ještě starší...

21. května 2014 v 22:25 | Janka |  Co mě zaujalo
Čtvrtek, pátek, sobota. Stále prší, je nevlídno a zima. Jsem doma a vůbec mě to nebaví. Nemůžu na zahradu, nemůžu přesadit vypěstované a přerostlé muškáty do truhlíku, nemůžu zkrátka ven. A tak dělám staré "resty", na které předtím nebyl čas.
V neděli přestává pršet, a protože to už nemůžeme doma vydržet, bereme naše dva starší vnoučky a vyrážíme s nimi na výlet.
Nejdříve do okresního města, kde mají sraz veteráni. I když bylo stále zima a sluníčko schované za černými mraky, přesto bylo náměstí plné krásných autíček, motorek a kol, co už něco pamatují a také jejich obdivovatelů.
A tak si to užíváme a vybíráme si s kluky to nejkrásnější autíčko.









plejáda motocyklů různých značek





Indián byl stejně nejkrásnější


klasika - Velorex





přístrojovou desku nešlo si nevyfotit







takové autíčko měla kdysi i naše maminka





Skoda je zkrátka SKODA





elegance sama





jééé, babi, toto autíčko je menší než my




Ale už bylo dosti města, ukázněného pohybu, spousty lidí a také strachu, abychom se neztratili.
A tak vyrážíme do lesa a našim cílem je rozhledna na Velkém Kosíři.
Nádherný vzduch, božské ticho, nikde nikdo, jen my a naši kluci.
I když rozhledna byla zavřená a neměla být, vůbec nám to nezkazilo náladu, ani to, že jsme byli úplně mokří až po kolena od mokré trávy, občas uklouzli na rozbahněné cestě a jeli po kolenou nebo po "zadku", zato jsme viděli spousty zajímavých / pro kluky/ věciček.










To, co tady píši možná zní jako z jiného světa, protože "Někdo" mávnul kouzelným proutkem a máme tady pomalu tropy.

Je to propiska

19. května 2014 v 22:37 | Janka |  Hádanky
Ano, je to propiska. Jitka - Kerria a Blankat tu věcičku určily správně.
Tato propiska a hrníček jsou mi připomínkou na jeden úžasný rok mého mládí, který byl zasvěcen cvičení a nádherné hudbě Antonína Dvořáka. I když to bylo docela náročné, časově i fyzicky, tak ten pocit při vkročení 20 tisíc cvičenek "Bránou borců" na Strahově byl nezapomenutelný. A dále při pomyšlení, že na tribunách je 250 000 diváků - zkrátka eufórie.
Někdo to možná bere politicky, ale já jsem za těmito akcemi vždy viděla jen kus poctivé dřiny, radost z pohybu, krásnou hudbu, obrovské nadšení a společnost mně blízkých a milých lidí.
Tato propiska a hrníček jsou mi krásnou vzpomínkou.

















K čemu slouží ???

17. května 2014 v 19:12 | Janka |  Hádanky
K čemu slouží, či k čemu sloužila tato moje "retro" věcička ???
A co vyjadřuje modročervený symbol na jejím konci ???



















Tak to vypadá dnes u nás




Flanderské srdíčko

15. května 2014 v 19:27 | Janka |  Háčkování
Takové NIC a docela mně to dalo zabrat.
Většinou nejsem zvyklá při háčkování párat. Zde jsem párala a to několikrát. Dokonce hrozilo, že práci odložím a budu se věnovat něčemu jinému. Nicméně nechtěla jsem to vzdát.
Většinou při háčkování kouknu do popisu a uložím do paměti a už se nemusím "celou řadu" znovu dívat na popis. Zde jsem za každou řadou sloupků znovu a stále nakukovala do popisu a počítala, kterou skupinku právě háčkuji, kdy mám co a kde a jak připojit. Zkrátka tentokrát to nebylo pro mě jednoduché. Ale tak strašně moc jsem chtěla flanderské srdíčko, že mi to za tu námahu stálo.




















A teď už pokukuji po dalším.....

Kedlubnové karbanátky

13. května 2014 v 20:12 | Janka |  Kuchyně
Letos jsme udělali oproti předcházejícím rokům změnu a vysadili jsme přísady salátků a kedlubnů místo do skleníku do fóliáku. A změna se vyplatila. Ještě nyní máme stále obrovské a zdravé saláty a stejně tak i kedlubny. Každý den nesmí nakrájená kedlubna chybět, bylo už i několikrát kedlubnové zelí, a tak jsem přemýšlela, jak je ještě využít. Třeba jako hlavní jídlo. A když můžou být květákové karbanátky, tak proč ne i kedlubnové.
Připravovala jsem je stejným způsobem, jen jsem snad přidala o něco více česneku, aby nebyla chuť fádní a na zahuštění směsi nastrouhaný sýr. A byly opravdu moc dobré a daly se jíst i bez přílohy, jen s naším hlávkovým salátem s ředkvičkami právě utrženými ze záhonku.






















A aby to nebylo jen o jídle, tak přidávám momentálně rozkvetlý keř zákuly a ozdobný petrklíč, jehož jméno neznám.