Červen 2014

Stojím nejvýše, a přesto nevidím nic

29. června 2014 v 17:58 | Janka |  Cestování
Každý má nějaké sny a přání. Stejně tak i můj manžel. Když odjížděl v květnu do lázní, tak mi sdělil, že jakmile za ním přijedu, tak jedním z cílů našeho cestování po okolí bude i výšlap na nejvyšší horu České republiky - na Sněžku. Což o to, já jsem zvyklá se hýbat, ale poručte nemocným a bolavým kyčlím a zádům. Nicméně hned druhý den mého pobytu se vyráželo směr Velká Úpa. Počasí na turistiku bylo vhodné, spíše zima než teplo, ranní obloha byla modrá, ale foukající vítr docela rychle naháněl mraky na naše nejvyšší hory. A tak jsme uznali, že zdolat převýšení skoro 900 metrů na 11 km, by bylo určitě nad naše síly. A proto jsme na poslední úsek naší trasy použili nově postavenou kabinkovou lanovku. Pro mě to byl velký zážitek, protože, jak jsem "stará", tak výjezdů různými sedačkovými lanovkami, kotváči, šlepry a pomami jsem obsolvovala spousty, ale v nové sedačkové lanovce jsem ještě nejela. A naše rozhodnutí se ukázalo správným, protože Sněžka nás přivítala deštíkem, mraky a viditelností na pár metrů. A tak jsme si při čtení tabulek, kde se co nachází, mohli pouze představovat, že tím směrem je Pec pod Sněžkou, či Obří důl. Ten se nám ukázal v plné své kráse až v podvečer, když jsme sestoupili dolů do naší výchozí základny.
Přesto, že jsme Sněžku nezdolali celou po "svých", zašla jsem si do České poštovny pro razítka, jako upomínku na zdařilý výlet a pěkný den.







































Jak chutná zmrzlina

28. června 2014 v 22:54 | Janka |  Jen tak
Jak moc chutná zmrzlina......
















A je po dovolené....

27. června 2014 v 22:05 | Janka |  Cestování
Lépe řečeno po dovolených, protože byly za těch čtrnáct dní hned dvě.
Nejdříve začal manžel koncem května třítýdenním pobytem v Lázních Bělohrad, a asi aby mně to nebylo líto, tak mi objednal na závěr jeho pobytu také několik noclehů v místním penzionu. Můj pobyt nebyl léčebný, ale spíše cestovní, ale také odpočinkový po těch čtrnácti dnech jeho nepřítomnosti a neustálé práce na zahradě a zalévání a opatrování vnoučků a starosti o domeček.
Lázně Bělohrad jsou malé lázničky nedaleko města Jičín a slouží k léčbě nemocí pohybového ústrojí, k čemuž se hojně využívá rašelina, nacházející se v nedalekém parku Bažantnice. Najdete zde i památník zdejšího rodáka K.V. Raise, barokní zámek i kostel a muzeum známého vědce a paleontologa Antonína Friče.
A také není daleko do Hořic, či Nové Paky, Jičína i Krkonoš. A tak se i cestovalo.



Ale nejdříve se chodilo po jedinečných a originálních lázeňských chodníčcích










Prohlížela se lázeňská architektura - Hotel lázeňský dům






Hlavní lázeňská budova





Lázeňské zařízení pro cizince





Vzpomenete na nějaké dílo, které napsal ???




Krásný penzion Věžička, kde jsem měla možnost bydlet






A co by to bylo za lázně, aby zde neměli sochu čurajícího chlapečka




P.S. - Kontrolní otázka - kde byste ještě podobnou sošku mohli najít????

Paeonia

21. června 2014 v 22:41 | Janka |  Kytičky
PAEONIA je jméno jedné moc krásné vytrvalé byliny, polokeře, či keře.
Roste na všech světadílech severní polokoule, nejvíce ve Středomoří a na Kavkaze.
Má krásné velké květy, je odolná a vitální, a proto patří k nejspolehlivějším a nejkrásnějším trvalkám.
Její květy mohou být jednoduché, poloplné, či plné. Barevná škála je velmí široká, a to od bílé, přes žlutou, růžovou až po karmínově červenou.
Mnoho odrůd nádherně voní.
Už víte o jakou kytičku se jedná ???
Malá nápověda - její jméno prý symbolizuje toho, kdo hodně pije pivo /voní k pivu/ a má tváře i nos červený, takže PIVOŇKA.
A toto už jsou naše krasavice ze zahrádky. Škoda jen, že nemůžete cítit tu nádhernou vůni.
























Lázně

19. června 2014 v 21:59 | Janka |  Cestování
Byli jste někdy v lázních???
Myslím dlouhodobě, pobytově. Já zatím ne, i když už se jednou k tomu schylovalo, ale jet přes celou republiku do místa vzdáleného 450 km od našeho bydliště, to bylo nad mé síly.
Pouze jako malá holka /předškolák/ jsem byla s rodiči na dovolené v Luhačovicích. Vzpomínám si dodnes na krásnou kolonádu, na pramen Ottovky, na to, jak jsme se koupali v přehradě a já měla nové žabičkové plavky a také na snídaně v mléčné jídelně. Dodnes cítím tu chuť napěněného kakaaa a makového loupáčku, protože to byl pro mě tehdy svátek.
Takže když přišlo pozvání od bývalých kolegyň z práce na výlet do Luhačovic, neváhala jsem ani chviličku.
Cestovaly jsme vlakem i autobusem a prošly snad úplně všechno. Lázeňskou kolonádu i přilehlé okolí a také jsme obešly i tu zmiňovanou přehradu. Samozřejmě, že jsme ochutnaly Vincentku, Ottovku i pramen dr. Šťastného. Počasí bylo tak akorát na turistiku, tak proč ne.....
Naše putování jsme ukončily v útulné lázeňské kavárničce a také nákupem lázeňských oplatků. Nějaký dárek bylo přece nutno přivézt domů.
A na zpáteční cestě jsme už plánovaly, kam vyrazíme příště.





procházka kolem přehrady









posilnění bylo nutné






na procházce jsme potkaly jednu velmi známou a milou paní, která se s námi ochotně vyfotila









Luhačovická architektura




kolonáda





nezbytné dárečky z našeho výletu

Košík s korálky

17. června 2014 v 21:09 | Janka |  Pletení z papíru
Už zase pletu. Dlouho jsem bez toho nevydržela.
Tentokrát je to košík či obdélniková ošatka s ubrouskovým dnem, dozdobená malinko řadou šipek ve světlejší barvě a na užších koncích korálky.

















Košíček byl vytvářen s vědomím toho, že to bude dárek, a tak už čeká na pečivo v jedné útulné kuchyňce.

Schody

15. června 2014 v 6:31 | Janka |  Co mě zaujalo
Nedávno mně přišel mejlík plný fotek s jednoduchým a lakonickým názvem "schody".
A věřte, bylo se na co dívat.
Schválně, které schody by u vás vyhrály ???




























Čokoládová tretra

13. června 2014 v 6:10 | Janka |  Co mě zaujalo
Slyšeli jste někdy o čokoládové tretře? Pokud ne, tak určitě alespoň o Zlaté tretře.
Zlatá tretra je každoroční atletický mítink, který se od roku 1961 koná na Městském stadionu v Ostravě -Vítkovicích. Účastní se ho vždy ti nejlepší atleti z celého světa a byla zde překonána řada světových rekordů.
No a Čokoládová tretra je seriál dětských běžeckých závodů pořádaných pod hlavičkou Zlaté tretry Ostrava.
A tak minulý týden se běželo i u nás. Počasí přálo, a proto asi padl i rekord v počtu startujících, kterých bylo více než čtyři stovky.
Samozřejmě, že naši kluci nemohli chybět. Hned po příchodu na stadion ZŠ, která nese jméno Jana Železného si museli vyzkoušet, jaké je to stát na stupních vítězů.






Po nezbytné registraci si připnuli čísla a už spěchali na start. Ti nejmenší, děti do tří let, běželi 30- ti metrovou trať společně s maminkami. Náš dvouletý Lukášek byl tak udiven startovních výstřelem, že místo do cíle běžel k pánovi, který si dovolil způsobit tak překvapivou a obrovskou ránu.







Zato Hanýskovi se zadařilo a skončil na bedně.












Diplom dostal z rukou starosty města a pana Miroslava Černoška, organizátora Čokoládové a Zlaté tretry.
No a potom honem ke stánku, kde seděla osoba z nejpovolanějších. Skromný, s plachým úsměvem, neúnavně podepisoval a podepisoval a fotil se a fotil - nikdo jiný, než strašně sympatický ředitel Zlaté tretry oštěpař Jan Železný.



















Fakt mu to moc slušelo.

Roztodivná kytička

11. června 2014 v 8:24 | Janka |  Kytičky
Tuto kytičku, jejíž jméno neznám, a po pravdě ani jsem po jejím jméně nepátrala, jsem dostala před několika lety od jedné své kolegyně. Samozřejmě nebyla takového vzrůstu jako je nyní, ale pouze jedna malá růžice. Jenže se jí u mě na parapetu okna zřejmě líbí, a tak se stále rozrůstala a už jsem ji musela několikrát přesadit do většího květináče.










Jaké bylo moje překvapení, když jsem nedávno zjistila, že se z ní vine po okně jakýsi "had". A ten had stále roste, má už nyní více jako metr a na jeho konci se vytvářejí malé bílé kvítky. Je zajímavé, že kvete pouze jedna růžice a ostaní ne.
Prozradí mi někdo, co je to za kytičku????

















Nedělní mňamky

9. června 2014 v 9:26 | Janka |  Kuchyně
O víkendu musí být vždycky něco dobrého na mls. Něco sladkého, ale i nesladkého pro naše "masařky". A aby to nedalo moc práce a mohli jsme horko prožít raději u bazénku, sáhla jsem po osvědčeném listovém těstě. Dříve jsem dělala hodně zavinutce, nyní se osvědčily více šátečky s kouskem párku, no a potom jsem si vymýšlela různé jiné variace.

























Tak to bylo něco pro naše kluky a teď pro "babičku", která ráda sladké. Stačilo zajít na zahrádku, nasbírat trošku jahod, vzít z lednice patřičné suroviny, mrknout na blog k Alis a jahodový koláč byl na světě.











Další zastávka a několikrát opakovaná byla o víkendu u záhonku s bylinkami, a to pro mátu.
Do sklenice jsme si nakrájeli vždycky půlku citronu, přidali lžíci cukru a pomerančového sirupu / já i něco málo rumu/,
docela hodně mátových listů, minerálku a pár kostek ledu a osvěžující nápoj byl hotov.
A mohli jsme se upít.