Červenec 2014

Lustry

9. července 2014 v 22:13 | Janka |  Naše město
Máte rádi světlo nebo tmu ??? To je poněkud hloupá otázka, že?
Bez světla a tepla by nebylo života - to ví snad každé malé dítě. Jak jsme rádi, když ráno vysvitne sluníčko, jak jsme rádi, když nás po dlouhé a tmavé zimě na jaře zahřejí jeho paprsky.
Jenže sluníčko se od nás na půl dne odvrací, a tak bylo nutné jeho záři nějak nahradit. A když přišli vynálezci s elektřinou, tak dali prostor a fantazii těm, kteří ji zhmotnili do svých představ různých lampiček, svítidel či lustrů. A právě nádherné secesní lustry vyrobené akciovou společností Vulkánia mě doslova nadchly při prohlídce naší "stoleté dámy" - radnice.
A zde je jen několik málo ukázek té krásy.






lustr v zasedací síni městské rady





lustr v konferenční síni






lustr v předsálí velké zasedací síně






lustr v pracovně primátora







lustr v předpokoji pracovny primátora

Co zahrádka právě nabízí

7. července 2014 v 21:38 | Janka |  Zahrada
Zahrádku mám pro potěchu oka, ale také aby bylo něco na mls. Sice je to vykoupeno neustávající prací, každodenním zaléváním a posléze i zpracováváním úrody, ale není nad to, zajít si do zahrádky a utrhnout si ze stromu právě dozrávající višně či třešně, z keříku nějaký angrešt a o kousek dál si smlsnout na rybízu.

















Jo a víte, jak říkala moje babička, bydlící na Jižní Moravě angreštu ??? Jako malé dítě, dlící u ní na prázdninách mě poslala do zahrádky, abych jí natrhala "chlupáče" a já si tehdy nevěděla rady.












Červený rybíz chce ještě trošičku sluníčka, aby byl sladší, ale stejně nejlepší je rybíz růžový.





Je zapotřebí okurek na salát k obědu ??? Tak si zajdu do foliáku pro právě vyrostlý. A nejen pro okurek, ale i třeba pro papričku.











Ale na co si musím asi ještě měsíc počkat, když chci aby to bylo slaďoučké, tak to je na následujících obrázcích.











No nevyplatí se to někdy ohnout záda a nebo lézt po kolenou???

Stoletá dáma

6. července 2014 v 9:08 | Janka |  Naše město
Je nepřehlédnutelná, vysoká, dobře stavěná, zachovalá, má šmrnc a noblesu první republiky, ale nebrání se současným moderním vymoženostem a trendům. Ano, to je ona, prostějovská radnice, která letos slaví přesně 100 let.








Byla postavena během tří let podle plánů profesora pozemního stavitelství na České vysoké škole technické Karla Hugo Kepky ve stylu historismu s prvky secese. Má věž vysokou 66 metrů a na ní je umístěn orloj, ukazující kalendářní měsíce v roce, postavení měsíce a slunce na obloze.










Interiéry radnice jsou bohatě zdobené.
Stěny vynikají rozmanitým architektonickým členěním a jsou obloženy dřevem, torgamentem či umělým mramorem, krby jsou zhotoveny z kararského mramoru.



















Nejreprezentativnější místností z celého objektu je velká zasedací síň zastupitelstva, která slouží i jako obřadní síň. Postranní stěny zdobí dva ručně vázané koberce s motivem erbu města a zemským moravským znakem a také 23 obrazových portrétů všech českých představitelů města



















Opravdovou ozdobou obřadní síně je kazetový štukový strop, jehož hloubka je ...../a to je úkol pro vás/

Opět pletené ošatky

3. července 2014 v 22:53 | Janka |  Pletení z papíru
V naší rodině už snad není nikdo, kdo by ode mě nedostal jako malou pozornost či dáreček nějaký výrobek upletený z papíru. Tak mě to pletení pohltilo. I když ze začátku se mi to zdálo strašně zdlouhavé, než jsem si nadělala ruličky, namořila, udělala ubrouskové dno, přilepila ruličky, zkrátka technologie pletení z papíru je na několik dní. Háčkování můžu vzít do ruky hned a malý výrobek je za večer hotový. U pletení z papíru to trvá i několik dnů. Ale už jsem si zvykla. Už dopředu plánuji, kdy budu mít večer čas na pletení a dny předtím chystám ruličky a přemýšlím, co nového a jakou technikou a jaký tvar uplést, abych se moc neopakovala.
I přes moje vymýšlení jsou nejvděčnější a nejžádanější obyčejné ošatky. A tak jsem už po několikáté tvořila ošatky pro mé blízké.









malé zdobení vzorem "šipky"






jednoduché dno





dno - dvojitý kříž





Rybník se dvěma jmény

1. července 2014 v 15:05 | Janka |  Cestování
V těsné blízkosti Lázní Bělohrad se nachází tříhektarový rybník. Po první světové válce zde byla dokonce zřízena plovárna i s půjčovnou loděk. I když se zde už lodičky nepůjčují a plovárna dávno zchátrala, je toto místo hojně navštěvováno lázeňskými hosty i místními. Když přijdete k hrázi stačí jen pohyb ruky a v momentě se u hladiny objeví celá skrumáž macatých kaprů. A když jim přilepšíte kouskem starého rohlíku či chleba, tak voda doslova vře. Své kapříky si neustále hlídá vodník Vodomil, když už si nebyl schopen uhlídat svoji milou, kterou za trest, když se zamilovala do rybáře, uspal navždy lekvarem z puškvorce a vodnického bejlí. Tolik praví tabule na Naučné stezce - Po stopách K.V. Raise.

















V rybníce se daří nejen kapříkům, ale svůj domov zde našla i spousta kačenek, které hlídá pro změnu Lochneská příšera.












Na hladinu rybníka vzhlíží i pirátský kapitán a možná hledá truhlu plnou zlata.











No a jak se onen kouzelný rybník vlastně jmenuje ???
Na hrázi rybníka byly kdysi vysázeny "doubky", dnes už statné duby, proto se rybník jmenuje Pardoubek, ale místní i lázeňští mu jinak neřeknou než ......./no schválně, zkuste hádat - jak ??? /