Říjen 2014

Zajímavý obrázek

30. října 2014 v 14:02 | Janka |  Hádanky
Spočítej osoby, počkej, až se vymění a pak je spočítej znovu.

















Dušičkově

28. října 2014 v 15:25 | Janka |  Jen tak
Toto období roku nemám ráda. Vyvolává ve mně smutek a sklíčenou náladu. Mlhavá rána, mrholení a brzká tma.
Nicméně je součástí roku a smutek součástí života. A tak se snažím tomu nepodlehnout a hledat krásy a radosti v maličkostech.






třeba v bílých kateřinkách, které mi momentálně na zahrádce mocně kvetou




v okrasných dýněčkách, které se mi letos konečně urodily




v pozdní vínné révě, která zdobí vchod do našeho domu




v růžích z listí, které jsem si jako každoročně musela umotat





a udělat z nich několik kytiček



Muškáty na oknech už vystřídaly podzimně nazdobené truhlíky




a ve stejném stylu jsem vyrobila i kytici na náš hrob


















Podzimní věnečky

26. října 2014 v 13:09 | Janka |  Ostatní tvoření
Díky včerejšímu a dnešnímu sychravému a uplakanému počasí se zdá, že už opravdu přichází podzim.
A aby bylo trochu veseleji, je nutno něco pro to udělat. Třeba vyrobit a nazdobit podzimní věnečky.





polystyrénový korpus opletený papírovými ruličkami a dozdobený umělými listy a plody






polystyrénový korpus tentokrát pro změnu obvázaný zelenou organzou a opět dozdobený







a do třetice







Žádný z věnečků už nemám doma. Podarovala jsem dceru, maminku jejího manžela a ještě jednu moc hodnou paní.
Takže honem namotat další ruličky, namořit, namotat na věneček a vhodně nazdobit a zavěsit do okna či na dveře.

Všechno dvakrát

24. října 2014 v 22:14 | Janka |  Pletení
V naší rodině musí být všechno dvakrát. Tedy přesněji řečeno v rodině mé dcery.
Když kupuji tričko pro Tomika, tak je samozřejmostí koupit ještě jedno stejné pro mladšího brášku. Stejně tak je to i s autíčky, pastelkami, nafukovacími balonkami a jinými více či méně potřebnými věcmi. Je fakt, že když jsou bráškové stejně oblečeni, tak jsou v davu lépe přehlédnutelní.
Takže, když jsem na jaře upletla modrý svetřík s osmičkami pro Tomika, tak musel přijít na řadu ještě jeden i pro Hanýska.
A ten si chudák na svůj svetřík počkal více než půl roku.









osmičkový vzor na předním díle - pro zájemce ráda vzorek popíši







Napsala jsem - všechno dvakrát. Jenže to není úplná pravda. S příchodem na svět třetího brášku se situace začíná měnit....

Pro potěchu

22. října 2014 v 22:43 | Janka |  Co mě zaujalo
Ano, pro potěchu oka, duše a dobrou náladu.
Určitě i vám občas někdo pošle mejlík se spoustou krásných foteček, které vás potěší, dobře naladí a vykouzlí úsměv na tváři. A nebo žasnete, zda se to opravdu mohlo stát, či zda je to vůbec možné.
Mně udělaly radost následující fotečky z netu.






























Zdroj foto: Internet







Sedmé narozeniny

20. října 2014 v 15:22 | Janka |  Rodina
Vzpomínáte si ještě na své sedmé narozeniny ???
Tuto otázku jsem si položila v sobotu, když jsme oslavovali sedmé narozeniny mého nejstaršího vnoučka.
Já si vzpomínám jen mlhavě. Ale co vím přesně je to, že jsem stejně jako on, chodila do první třídy. Ale na rozdíl od něho naše oslava byla tehdy jen v úzkém rodinném kruhu ve společnosti rodičů a jedné babičky, protože druhá babička bydlela 100 km od našeho domova, měla hospodářství a také cestování tehdy nebylo tak jednoduché. Dědečka jsem neměla už žádného. Maminka mi jako každoročně upekla krásný kulatý dort ozdobený číslicí mých narozenin. Tak to bylo až do mých desátých narozenin. Jaký dárek jsem dostala, tak to už si nepamatuji.






Ale dosti vzpomínání a zpět do součastnosti.
Sešla se celá rodina za přítomnosti obou babiček a dědečků, neobyčejný dort ve tvaru papouška - na přání oslavence - upekla osvědčená cukrářka a dárek, vlastně dar pro Tomika byl společný od všech zúčastněných. Co si tak sedmiletý kluk může strašně přát? No přece KOLO.







sedmička byla také, ale tentokrát vytvořená ze svíček









oslavenec si přál ochutnat hlavu




šťastný oslavenec Tomik se svým vysněným a vytouženým kolem




Kočička

18. října 2014 v 18:22 | Janka |  Šití
Tento víkend máme ve znamení výročí. Těch smutných, ale i těch veselých.
Ta smutná souvisí s odchodem mých rodičů, a ta veselá se týkají narozenin a svátků mých vnoučků.
Budou dárečky, bude společný oběd a hlavně najdeme si čas na společné posezení a popovídání si.
Jeden malý minidáreček, jen tak do ruky a pro radost jsem dvouletému oslavenci Lukáškovi udělala sama.
















Kousek ocásku a jednu tvářičku je ještě nutné dokreslit


Jenže....dcera přijela neočekávaně se všemi třemi lumpíky, a když uviděli kočičku, tak vznikl spor, čí vlastně bude. A tak jsem včera večer honem vyráběla další i pro pětiletého Hanýska a po dnešní oslavě mě čeká výroba ještě dalších dvou kočiček i pro jejich sestřenice.







Fuchsie a orchidej

16. října 2014 v 13:53 | Janka |  Kytičky
Fuchsie a orchidej - co mají tyto dvě kytičky společného???
Zdánlivě nic, a přesto něco. Obě dvě krášlí parapet mého okna v obývacím pokoji. Obě dvě jsem dostala darem od mě moc milých lidí a obě dvě mně dělají velkou radost, protože jsem po nich moc toužila, ale sama jsem si je nekoupila.
Orchidejka už několikrát krásně a dlouho kvetla. A také nyní jsem se těšila na další květ po "vyhození" šlahonu, ale k mému překvapení se místo květu objevily tyto lístečky. Ještě jsem se s tím nikdy nesetkala, a tak si nechám ráda od vás zkušenějších poradit, co s tím a proč se tak stalo.











A fuchsie byla jen malá rostlinka s několika lístečky a po zasazení do květináče se nádherně rozrostla a ještě nyní na podzim se parádí nádhernými sukýnkami. Jituš, že je krásná ???










A přidávám jablíčko, jako svačinku pro ptáčky






A opět jednu odvážnou bojovnici




Kniha

14. října 2014 v 14:41 | Janka |  Co mě zaujalo
Nerada se loučím se starými věcmi. Vždycky přemýšlím, kdo je asi používal, jak dlouho mu sloužily, zda-li si je sám koupil, a nebo to byl dárek.
Jenže věci se kupí a jednou za čas je nutno udělat výběr. A při jednom třídění na věci ještě upotřebitelné a už více nepouživatelné jsem narazila na tuto knížečku. Knížky mě vždycky zajímaly, ať už ty krásné, nové, ještě voňavé v knihkupectví, a nebo naopak ty už přešlé časem. A tato už něco pamatuje, a tak jsem začala pátrat po jejím stáří. Jenže nikde v knížce po nějakém datu nebylo ani památky a také na netu jsem nic nevypátrala.
Vydala ji Storchova knihovna v Praze Karlíně jako svůj 122 svazek a je nadepsaná jako Povídky z blízkých i dalekých krajů.
Jednotlivé povídky mají prazvláštní názvy svědčící o někdy až morbidním obsahu. Jako například - Vražda v Nové ulici, nebo Katova rodina či Provaz oběšencův.
Jelikož jsem se do jejího obsahu ještě nezačetla, tak kvalitu povídek nedovedu posoudit. Spíše by mě zajímalo stáří oné knížky se zažloutlými listy.





Její velikost je 10 krát 15 centimetrů, při prvém pohledu mně připadala jako modlitební knížka






Úvodní strana a jediný text, který ji charakterizuje





Každá povídka začíná barevnou ilustrací





A poslední strana odkazuje na vydání jiných publikací



Možná se někdo z vás už s touto knížečkou setkal, a má nějaké povědomí o Storchově knihovně, a tudíž i o jejím možném stáří.











Zastavení třetí - náš cíl

12. října 2014 v 22:18 | Janka |  Cestování
Je na čase, abych se konečně dostala k našemu třetímu zastavení a zároveň i cíli naší záříjové cesty. Po červnovém zdolání nejvyšší hory ČR - Sněžky, si manžel umínil pokořit i nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd - Lysou horu. A když si něco umíní, tak tvrdě jde za svým.
Po návštěvě Štramberka a Hukvald jsme konečně dorazili do naší výchozí základny a tím se stal Hotel Petr Bezruč v Malenovicích. Je pravda, že už pamatuje hojné rekreace ROH, ale pro nás bylo ubytování, jídlo i služby dostačující.
A shodou okolností, pokojík, který nám byl přidělen, byl s výhledem přímo na objekt naší touhy. Takže v každou denní i noční hodinu jsme měli přehled o tom / přímo z postele/, jaké počasí vládne na Lysé hoře.







A druhý den se šlo na to. A šlo se stále a stále jen do kopce, nejdříve lesními cestami, poté po úbočích okolních kopců.
Vždyť bylo nutné také zdolat značný výškový rozdíl. Hotel Petr Bezruč je ve výšce 600 m.n.m. a Lysá hora měří 1323 m.n.m. A i když to bylo jen něco málo přes 6 km, tak nám cesta s menšími oddychovými zastávkami trvala přes dvě hodiny.









Náš cíl je stále ještě moc daleko





Výhledy byly krásné. Nahoře teplo a sluníčko a v údolí inverze.






A to už jsme ve výšce 825 metrů u mohyly Ivančena, která byla postavena na památku pěti skautů, kteří byli popraveni za účast v protinacistickém odboji.






I taková místa jsou zde častá





Vrchol se už zdá na dosah





Ještě je nutné zdolat poslední traverz





Konečně, jsme na vrcholu!!!






Dominantou vrcholu, kromě několika chat a meteorologické stanice, je i tento TV vysílač, který je vidět z dalekého okolí



Takže Lysou horu jsme pokořili a teď jsem zvědavá, co si manžel vymyslí na příště.
Pěkný nový týden přeje všem Janka