Říjen 2014

Opět ty gumičky

10. října 2014 v 12:00 | Janka |  Ostatní tvoření
Tentokrát to jsou nějaká zvířátka, míče - kouličky, čtyřlístky, kytička i písmenka....




























Tři

7. října 2014 v 21:51 | Janka |  Jen tak
Jeden, dva, tři....Tři roky života. Mého života s blogem. Přesně před třemi lety, 8. října jsem napsala svůj první uvítací článeček. Velkou zásluhu na tom má Jitka, která mě vtáhla do tohoto kouzelného světa imaginárních a nyní i osobních přátelství. Do světa poučení, krásných věcí, inspirací, milých slov, nápadů a hlavně neustálého kontaktu s lidmi. S lidmi, kteří vědí, co chtějí, jsou aktívní, a co umí a vědí, si nenechávají jen pro sebe, ale potěší tím i ostatní.




Každé číslo má svou symboliku, charakteristiku a zvláštnosti a číslo 3 obzvláště.
Každý správný král měl tři syny, nebo dcery, čas je charakterizován - minulostí, přítomností a budoucností, když přání, tak jedině tři. Popelka měla tři oříšky, rodina - to jsou také tři. Tři byli i chlapi v chalupě, veteráni, či vejce do skla. A což teprve mytologie a náboženství.



Tři krásné roky, které obohatily můj život.
Naučila jsem se základům práce s PC, upravovat fotky a také se dívat na věci kolem sebe jinýma očima. Mohla jsem obohatit jídelníček díky vašim receptům, vaše krásné výrobky mě přivedly k vyzkoušení různých technik ručního tvoření, poznala jsem místa, která jsem dosud neznala a pěkně provětrala hlavu při různých vědomostních a znalostních soutěžích.




Můj blog je teprve malý tříletý "blogeček", ale dobře vychovávaný a usměrňovaný vašimi milými komentáři, za které vám všem moc děkuji. Jsou pro mě pohlazením na duši a vždy se na ně s dychtivostí odpovídajíc věku mého blogu moc těším.





Tak si alespoň symbolicky nabídněte z mého narozeninového dortu a připijte na zdraví nás všech !!!




Pěkné dny přeje Janka



Jak vzniká srdíčko

6. října 2014 v 11:43 | Janka |  Háčkování
Nejdříve si samozřejmě musíte najít vhodnou předlohu - popis. Já jsem chtěla už něco vánočního a také trošku jiného, než srdíčka, která jsem už háčkovala. A ve starém časopise mě oslovila /nejen tato jedna/ filetová předloha.






Nejraději háčkuji malé drobnosti z příze Monika, a nebo ze Sněhurky.
A protože je toto srdíčko plastické a skládá se ze dvou částí, bylo nutné najít vhodnou formu na vypnutí po naškrobení.










A nyní přišlo na řadu spojení obou částí. Sešít je nebylo možné, a tak jsem použila tavnou pistolku a zadařilo se.






A nakonec jsem ho trošičku přizdobila a vánoční ozdoba na stromeček je hotová.

















Stále ještě něco kvete

4. října 2014 v 13:06 | Janka |  Zahrada
I když nemám na zahrádce, kromě kateřinek, vyloženě podzimní kytičky, tak mi tam stále ještě něco kvete. Afrikány, hledíky a dokonce ještě i růže. A také opozdilé letničky - slaměnky, které si každým rokem pěstuji, abych měla na podzimní zdobení.














Současné teplejší a slunné počasí svědčí i muškátům.











A největší překvapení mě čekalo na skalce. Už jsem vůbec nedoufala, že ještě vyroste a natož vykvete, jedna z mých nejoblíbenějších kytiček. Její hlízu jsem si koupila letos na jaře na Flórii v Kroměříži a přesné místo zasazení do země jsem už pozapomněla. Tuto kytičku miluji od dětkých let, kdy jsem jezdila na prázdniny k babičce a tamní lesy jí byly plné. Netušíc, že je chráněná, jsme vždycky natrhaly kytičku, která potom provoněla celou babičtinu "seknici". Dodnes tu nádhernou vůni bramboříku cítím.







Zastavení druhé

2. října 2014 v 8:35 | Janka |  Cestování
Určitě znáte ten milý lyrický pohádkový příběh Rudolfa Těsnohlídka o revírníkovi, který si přinese z lesa domů lišku, aby udělal radost svým dětem. Jenže jí se u něho nelíbí, protože touží opět po svobodě, štvou ji revírníkovi děti, pes Lapák, kohout, slepice...,..Utíká zpět do lesa a zamiluje se do krásného lišáka Zlatohřbítka, slaví se svatba a narodí se spousta dětí - lištiček. Tak k tomuto příběhu, který má ještě pokračování, napsal hudbu světově uznávaný hudební skladatel Leoš Janáček, který se narodil v roce 1854 v místě našeho druhého zastavení, v obci Hukvaldy a zhudebněné dílo je opera Příhody lišky Bystroušky.




Pomník lišky Bystroušky.
Stačí se dotknout jejího zlatého ocásku a něco si přát a do roka se vám prý přání splní.



Hukvaldy jsou téměř dvoutisícová obec ležící v podhůří Beskyd. Dominantu obce tvoří zřícenina jednoho z největších hradů na Moravě, jehož počátky se datují do 1.poloviny 13. století.












Součástí hradu je rozsáhlá obora s alejemi buků, dubů, kaštanů a lip. Sedm buků lesních bylo vyhlášeno památnými stromy. Jsou vysoké až 30 metrů a jejich obvod kmene dosahuje až 465 cm. Byly vysázeny na tehdy holém hradním vrchu po roce 1730. Buky vytvořily mohutný kořenový systém pro udržení stability na příkrém svahu. Vlivem eroze byly kořeny obnaženy a jejich propletence a nadzemní smyčky uchvacují svou zvláštností a krásou.










V oboře žije i stádo muflonů a daňků a není vůbec zvláštností, že se některý z nich objeví právě na cestě, kterou procházíte.











A proč se Hukvaldy jmenují, tak jak se jmenují???
Prý podle častého výskytu lesních víl, kterým se říkalo "húkalky". Potulovaly se po hradbách, tančily v lese a jejich houkání se děsil nejeden pocestný, procházející místními hvozdy.