U dcery v podkrovním pokojíku, kde už dávno nebydlí, je na poličce tato zajímavá věcička.
Věděli byste, jak se jí říká a k čemu slouží ???
Leden 2015
Bramborové placky
29. ledna 2015 v 17:10 | Janka | KuchyněMáte rádi bramborové placky??
Můj manžel je přímo zbožňuje, mám na mysli placky z vařených brambor. To já zase upřednostňuji klasické bramboráky.
A protože je má tak strašně rád a byl by schopen je jíst každý druhý den, tak se je naučil i vyrábět. Sice po něm na kuchyňské lince a v okolí zůstává "mouková" spoušť, ale je příjemné, když vás někdy někdo občas pozve k prostřenému stolu. A do svého kuchařského umění začal zaučovat i malého vnoučka. O to je potom po jejich kuchtění větší nepořádek.
nezbytnou součástí jsou vlastnoručně vyškvařené škvarky a troška salámu, protože zbytek během přípravy spořádal vnouček Lukášek
těsto je už hotové
a jde se na výrobu placek
je jich plná kuchyňská linka
a trocha zeleninky k tomu - kupovaná rajčátka / vůbec nebyla sladká - už abychom měli vlastní/ a domácí nakládané papriky z vlastní sklizně
Zvu vás a přeji dobrou chuť !!!
První letošní
27. ledna 2015 v 16:35 | Janka | HáčkováníAno, to jsou už letošní, první....
S háčkováním vajíček začínám vždycky hned po Vánocích, protože jejich tvorba souvisí se spotřebou vajec při mém vaření. No a každý den při přípravě jídla vajíčko nepotřebujete. Takže to tak akorát do Velikonoc vyjde.
Chtěla jsem už několikrát inovovat a vytvořit nějakou jinou "velikonoční pomlázku", ale tato háčkovaná vajíčka jsou stále nejžádanější.
Háčkuji podle Jitčiny klasiky, kterou si vždycky upravuji a obměňuji. Ale letos jsem zapátrala na netu a našla další tři krásné předlohy. Třeba se vám také zalíbí, stejně, jako mně.
předloha
a realita
A je bílo
25. ledna 2015 v 18:03 | Janka | Co mě zaujaloA je bílo...
Celou noc padal sníh, přes den se jakž takž udržel a nyní večer padá opět.
Hned všechno krásně svítí, šedá zmizela a v přírodě je na co koukat. Horší je to samozřejmě ve městě.
Naši kluci jsou rádi, že něco napadlo, alespoň zítra odpoledne opět vyrazí s lyžařskou školičkou na výcvik do nedalekých Kladek na sjezdovku, se zdokonalit ve sjezdovém lyžování.
A tak to nyní u nás vypadá.
neuklizené lampičky mají krásné bílé čepičky
i krmítko je zahaleno sněhovým závojem
růžička, která nestačila vykvést, je také ozdobena sněhem
kočičí chodníček bude brzy už vyšlapaný
žebřík už také kocourovi posloužil, aby se dostal na střechu garáže
a tady je
co to je - musí to vyzkoušet i svým kožíškem
ale vůbec se mu to nelíbí - sděluje mi
Zase to vzpomínání
23. ledna 2015 v 18:15 | Janka | Jen takZase to vzpomínání. To je už asi znakem "stáří" !!!
Příčinou rozpomenutí si na mé dětství byl článeček a fotečky Miladky na ŽK pod názvem - Miminka.
Uháčkovala krásné zavinovačky, oblečky, čepičky na ty nejmenší panenky. Po shlédnutí foteček jsem nelenila a odkráčela do podkroví našeho domečku, kde v jedné skříni mám ukryté své dětské poklady. A našla jsem starý kufírek.
A v něm také malinkaté panenky, poplatné době mého dětství. S mladší sestřenicí jsme v létě sedávaly na dece v zahradě a nebo na okraji lesa u našich chat a háčkovaly a háčkovaly, ale také šily. Sestřenice háčkovala nekonečný řetízek a já o šest let starší jsem si troufla už na garderóbu pro minipanenky a také na výbavu jejich pokojíčku. A tak vznikla jakási sedačka, stoleček, klubovky, otoman a ostatní vybavení pokojíku, které už ovšem odvál čas.
Když si uvědomím jaké to byly titěrnosti, tak se sama sobě divím, že jsem to v těch deseti letech a bez cizí pomoci tak zvládala.
Teprve až později jsem šila, pletla a háčkovala na velkého mědvěda a velkou panenku.
Třeba moje fotečky u vás také vyvolají vzpomínky na vaše dětství a na podobné pokusy s prvním tvořením.
Kouzlení s ovocem a zeleninou
22. ledna 2015 v 18:01 | Janka | KuchyněK jakému typů strávníků patříte, když jde o jídlo ???
Jde vám o to, se rychle najíst a zahnat hlad, a nebo si nejdříve vyhrajete s přípavou jídla, pokocháte se pohledem, vnímáte barvy, vůně, vzhled a teprve poté jdete na to?
Obdivuji ty, kteří umí s jídlem, v tomto případě s ovocem a zeleninou, kouzlit. Já, ale mezi ně bohužel nepatřím.
Zdroj foto: Internet
Páteční výlet
19. ledna 2015 v 16:31 | Janka | CestováníRok se s rokem sešel a je zde druhý lednový víkend a to je každoročně veletrh cestovního ruchu GO a Regiontour v Brně. A tam s kamarádkou, také sběratelkou a velkou cestovatelkou nesmíme chybět.
Vstupenky jsme si zajistily už předem na internetu, cestování vláčkem bylo také bez problémů a na veletrhu bylo prima.
Zajímaly nás především stánky s těmi regiony, které bychom chtěly v budoucnu navštívit, a které nabízely letáčky, mapy a patřičné informace. Také jsme si zasoutěžily ve znalostech hanáčtiny a usmálo se na nás štěstí a vyhrály jsme balíček s malými dárky.
Součástí veletrhu je také gastronomický veletrh, to znamená, že je zde spousta stánků, které nabízejí své krajové speciality. Máte možnost ochutnat různé druhy uzenin, pečiva, sýrů, mléčných výrobků, vína, limonád, marmelád....A tak jsme ochutnávaly a ochutnávaly a bylo nám moc fajn. Ovšem až do té doby, než jsme zjistily, že do odjezdu našeho vlaku nám zbývá už jen málo času. A tak začal boj a bylo po siestě. S těžkým batohem na zádech a taškou v ruce se neběží lehce a navíc do kopce. Už jsme se smiřovaly s tím, že nám vlak ujede.
Před nádražím jsme se ocitly právě v čase odjezdu našeho vlaku. Pohled na tabuli odjezdů, rychle se schodů dolů do podchodu pod nástupišti ke třetímu nástupišti, po dvou schodech nahoru a náš pohled zaregistroval průvodčí, jak zvedá ruku a dává signál k odjezdu. Do vlaku jsme přímo vskočily, zavřely se dveře a vlak se rozjel. Obě úplně rudé, schvácené, spocené, nemohouc popadnout dech, ale šťastné, že nemusíme čekat dvě hodiny na další spoj. Asi jsme trhly světový rekord, protože cestu z výstaviště od pavilonu Zet na hlavní vlakové nádraží jsme uběhly za 25 minut. Kdo to zná, tak určitě ví, o čem je řeč.
Takže vzaly za své mé plány, které jsem si dělala při cestě na výstaviště, co všechno vyfotím a ukážu vám. Ale něco málo přece jen.
poněkud vyrostlý flašinetář
slavnostní roucho slona Rádží
jedna z muziček
moje úlovky a přírůstky do sbírky
pohledy, záložky a ostaní sběratelský materiál
výhra, která moc potěšila
Tak to byl můj páteční výlet. Krásný, milý, pokojný, ale i dramatický, ale hlavně se šťastným koncem.
Už mně chybí....
17. ledna 2015 v 15:32 | Janka | KytičkyKdo?? A nebo co???
No přece kytičky, jejich barvy, tvary a pestrost.
Vše je šedé, špinavé. Kdyby alespoň na chvilku zazářila čistá bílá barvička a zatřpytila se v poledním sluníčku.
Ale i přesto se najde se něco, co mi dělá radost. Jedna orchidejka, která nikdy nezklame a pravidelně a často kvete. Jenže by už asi chtěla přesadit, ale já nevím/u orchidejí/, jak na to, abych něco nepokazila. Druhá má krásně na kvetení nakročeno.
V jednom supermarketu jsem neodolala a koupila jsem si první pozdrav jara. A potom zjistila, že ho mám i přes zimu stále v trávě na zahradě.
Dalším překvapením pro mě je čemeřice nachystaná na kvetení. Vím, že je to obyčejná kytička, ale mně za těch deset let, co ji mám, ještě nekvetla.
A nakonec jedna hádanka pro vás. Jen tak nezávazně jsem si dala několik semínek jedné rostliny ze zahrady do květináčku a ejhle, ony mi vyrostly v malé semenáčky. Poznali byste o jakou rostlinu se jedná???
Tři a dost
15. ledna 2015 v 22:04 | Janka | Pletení z papíruPoslední z mých momentálních pletacích počinů je čtveratá krabička. Je opět pletená z ruliček vytvořených z telefonního seznamu, namořených tentokrát odstínem třešeň. A aby nebyla jen tak jednotvárná, tak jsem opět experimentovala. Kromě dna ozdobeného ubrouskovou technikou je zdobena copánkovým vzorem. Ale moc se mi nepovedl, lépe řečeno nejsem s jeho provedením vůbec spokojená, takže ho už na dalším výrobku nebudu opakovat. Vyzkoušela jsem ho a basta.
A zde jsou všechny tři "kamarádky" pohromadě.
Pro zatím stačilo a nyní už budu přemýšlet o velikonočním pletení, o ošatkách se zajíčky či slepičkách.
A zítra nehlídám, netvořím - jedu na výlet!!!
Pletená krabička
13. ledna 2015 v 15:49 | Janka | Pletení z papíruSnažila jsem se spočítat kolikátý košíček /krabičku/ jsem už za ty dva roky, kdy jsem s pletením z papírových ruliček začala, vyrobila, ale nemůžu se jaksi dopočítat. Nejpravděpodobnější číslo je 28. Mám na mysli jen krabičky a košíčky, nepočítám další výrobky jako byly velikonoční slepičky, zajíčci, srdíčka, podkovy, ošatky, zvonečky, stromečky, věnečky i jeden minikočárek pro Šárčiny panenky. Tento výčet svědčí o tom, jak moc mě tato technika oslovila, jak moc jsem jí propadla a jak mě stálé láká zkoušet nové vzory, tvary a ukončení. I když jsem už vyzkoušela tolik různých výrobků, stále se ještě učím a seznamuji s něčím novým.
Možná vás napadne, co s tolika výrobky dělám?? A kde je doma mám?
Nemám skoro nic, protože většina byla podarována v rodině, anebo mým blízkým a milým
.
Tato technika mě opravdu moc oslovila, i když její technologie je velmi zdlouhavá. Kdo plete, tak mi dá za pravdu.
Jeden den namotat ruličky, druhý den je namořit, třetí den ubrouskovou technikou nachystat dno a poté přilepit ruličky, další den můžu plést, poté nalakovat z jedné strany, a když lak uschne, tak ze strany druhé. Takže minimálně čtyři dny mi trvá, než se můžu radovat z hotového výrobku.
