Leden 2016

Dnes ještě leden

31. ledna 2016 v 22:01
Krásně kvetoucí žluté talovíny na jednom blogu mě přiměly k tomu, abych zašla do zahrady a prozkoumala, jak to vypadá u nás. Zatím o přicházejícím jaru nic nesvědčí, a také není se co divit, vždyť je konec ledna. Jediné kytičky, které kvetou snad asi stále jsou petrklíče, ale z těch opravdu předjarních mě překvapila čemeřice. V loňském roce jsme si vyměnily čemeřici s Květou, ale já už dávno nevím, o jaké barevné provedení šlo. Takže se na mě krásně usmívá opět ta světle zbarvená.







Že už něco jarního bylo v minulých dnech ve vzduchu bylo vidět i na našich kočkách, které jindy celý den trávily spící doma a najednou vesele skotačily na dvorku a zajímal je kdejaký pohybující se lístek a samozřejmě krmítko pro ptáčky.













Jinak v severních zákoutích zahrady stále ještě leží sníh a jezírko je také zamrzlé.
A ještě nedávno byla skla skleníku takhle krásně nazdobená.





Pěkný první únorový týden vám přeje Janka

Kůň

28. ledna 2016 v 17:38 | Janka |  Co mě zaujalo
Dovedu si představit, že nyní, nedlouho po Vánocích, jste ještě docela přeslazeni. Nicméně "den narozenin" jsme si nevybrali. A tak se v naší rodině slaví i v lednu. A když slaví děti, je nedílnou součástí oslavy i dort pro oslavence.
Tentokrát to byla třináctiletá Alenka. Ta nadevše miluje koně. A proto na její přání paní cukrářka zhotovila následující dort.
















Tak už ho někdo nakrojte!!! To čekání je strašné!!!

První letošní

25. ledna 2016 v 22:02 | Janka |  Háčkování
I když leden by měl být měsícem největší zimy, přesto myslím, a už docela intenzívně na jaro. Abych to upřesnila, tím jarem myslím Velikonoce. Vždycky si říkám, co nového a originálního vytvořím a nakonec vždy zůstanu u toho osvědčeného, a tím jsou háčkovaná vajíčka. Přemýšlím, jak je inovovat, ale nic kloudného mě nenapadá. Takže opět tradice.








Zkoušela jsem některá vajíčka ozdobit korálky, ale v celkovém vzhledu to moc na kráse nepřidalo




Použila jsem i velmi slabou přízi, takovou, která se kdysi používala na jemné dečky, a nebo na paličkování, ale opět to nebylo ono. Jednak proto, že očka byla strašně droboučká a moje oči trpěly, ale i s pořádným naškrobením byl problém.
Takže asi zůstanu už několikátý rok u "tradice".



Iluze nebo realita

22. ledna 2016 v 22:50 | Janka |  Co mě zaujalo
Nevím, jak vy, ale já bych i uvěřila.




















Zdroj foto: Internet

Čínský jeřáb

20. ledna 2016 v 23:01 | Janka |  Ostatní tvoření
Kromě ochutnávání krajových specialit je samozřejmě možné na veletrhu cestovního ruchu GO a Regiontouru v Brně získat různé potřebné materiály, jako jsou mapy, prospekty, seznamy a plány akcí, pohledy, kalendáříky a jiné zajímavé tiskoviny.
A tak se ke mně dostal papír - návod, který mě vybízel k vytvoření čínského jeřába. A protože byli na víkend u nás vnoučci, tak jsme se dali do skládání. Zprvu nám to moc nešlo, ale opakované pokusy už se zadařily.




Také mi to nedalo, abych něco o tomto origami nezjistila. Tak tedy:
Origami jeřáb (japonsky orizuru) je asi nejznámější z tradičních origami vzorů. Jeho symbolika se odvíjí od legend spojených se skutečným ptákem, jeřábem popelavým.
Legenda slibuje tomu, kdo složí z papíru tisíc jeřábů splněné přání. Podle dalších příběhů získá tento člověk věčné štěstí, dlouhý život nebo uzdravení
Proč právě tisíc? Bílý jeřáb je spolu s drakem a želvou jedním z japonských posvátných stvoření a traduje se o něm, že žije 1000 let. Pokud přežije 2000 let, stane se černým jeřábem. Jeden papírový orizuru tedy symbolizuje 1 rok jeřábova života. Je třeba, aby všichni jeřábi byli dokončeni během jednoho roku a osoba, jež touží po přání, si je všechny musí nechávat pro sebe. Ti darovaní nebo prodaní se do celkového počtu nepočítají. Složit tisíc jeřábů za účelem splněného přání může každý jenom jednou za život.




Origami jeřáb se stal celosvětovým symbolem míru díky japonské dívce jménem Sadako Sasaki, jejíž příběh je více než dojímavý.








Její spolužáci přišli s nápadem postavit monument s jeřábí symbolikou a uspořádali sbírku mezi japonskou mládeží. Na památku Sadako a všech dětí zemřelých při atomových výbuších byla v roce 1958 v hirošimském Parku míru vztyčena socha dívky držící jeřába nad svojí hlavou.




Neobyčejná zelenina

18. ledna 2016 v 22:54 | Janka |  Co mě zaujalo
Vím, že různých mejlíků s podobnými obrázky koluje celá řada, ale myslím, že následující fotečky stojí za shlédnutí.
Příroda je mocná čarodějka, a to, co často vytvoří, nad tím zůstává rozum stát.
No, není to úžasné ???



























Která fotečka /zelenina/ to u vás vyhrála ???

GO

16. ledna 2016 v 22:29 | Janka |  Cestování
Tak vstávat o půl šesté, to už pro mě není. Ale když chce člověk někam dojet a něco vidět, tak se nedá nic dělat. Takže v pátek o půl šesté zvonil budík a já vyrážela společně s kamarádkou na náš pravidelný lednový výlet do Brna na veletrh cestovnho ruchu. Pokolikáte už ??? To se nedá ani spočítat. Je to náš každoroční - doslova - obřad. Cesta vláčkem nám pěkně uběhne, protože za tu hodinu a půl probereme kde, co. Však jsme se také dlouho neviděly. A potom pěkně pěšky z nádraží až k výstavnímu areálu.
Nejdříve vždy zavítáme na Regiontour, a s ním spojený řemeslný jarmark, a poté na prezentaci cestovních kanceláří s nabídkami zájezdů do zahraničí.
A co nás především zaujalo??



Nikdy nechybí nějaké novinky z Muzea rekordů a kuriozit z Pelhřimova



I v rýžování zlata byla kamarádka úspěšná



Jedna moc šikovná paní s drátkovanými vajíčky mě - jako každoročně - nezklamala a předváděla své umění



I tak se dá cestovat



Dílčí část výstavní plochy zabíral i gastronomický festival s nejrůznějšími krajovými specialitami a jejich ochutnávkou, a tam jsme samozřejmě nesměly chybět. Někdo dával přednost masným výrobkům, a já zase těm slaďoučkým.



Poučeni loňským rokem jsme si tentokrát hlídaly čas a na zpáteční cestu k vlaku jsme se vydaly s patřičným předstihem. A tak jsem vám znalým Brna vyfotila dvě zajímavosti.



Jestlipak znáte tuto restauraci /nápověda se mi vloudila do fotečky/ a kde se nachází???




A kde najdu tuto sochu a koho představuje ???






Háčkované srdíčko č.14

13. ledna 2016 v 15:56 | Janka |  Háčkování
Ano, pokud se nepletu, tak by v mé háčkované sbírce srdíček /kromě těch dutých vánočních/ mělo nyní přibýt už čtrnácté. Strašně ráda srdíčka háčkuji a také objevuji jejich nové, pro mě zatím neznámé provedení.













A navíc, toto srdíčko se dá i různě barevně kombinovat.

Ale nyní už dost experimentování, je čas se zaměřit na Velikonoce. Sice se zdá, že jsou ještě daleko, ale dva měsíce utečou rychlostí blesku a kždý den není na tvoření čas.

Život s dětmi

12. ledna 2016 v 18:19 | Janka |  Co mě zaujalo
Přišel mi mejlík, který mě opravdu zaujal. Při prohlížení jednotlivých foteček jsem často nevěděla, jestli je to k smíchu, anebo k pláči či zoufalství, při představě, že by se to stalo u nás. No posuďte sami!!!!



















Jablečný křen

10. ledna 2016 v 12:11 | Janka |  Kuchyně
Mám ráda především zeleninu a sladké /zvláštní kombinace, žeee/, samozřejmě i maso, jehož milovníkem je má druhá polovička. Takže se často vaří pokrmy z masa, kupuje se "ocásek a uzené koleno". zvláště teď v zimním období. A čím to ještě obzvláštnit, když jednoho honí mlsná. No přece jablečným křenem.
A tak se manžel dal do práce, tak moc měl na něj chuť. Příprava byla jednoduchá. Oloupal si kilo jablek a nastrouhal si 10 dkg křenu. Přidal asi 300g cukru a 75 ml octa. Vše dal do mísy a nechal nějakou dobu uležet před naplněním do sklenic.



Tak to vypadá, když jablka loupe chlap



Křen strouhal na sporáku pod digestoří, která fučela na plné pecky



A to je výsledek. Z této dávky bylo 6 malých skleniček od dětské výživy.



Nemusí se jíst jen k masu, ale dá se i tak bez ničho, což dokázala dcera. která snědla skleničku jen tak na posezení.

Pěknou neděli vám přeje Janka