Červen 2017

Gazánie

30. června 2017 v 21:30 | Janka |  Kytičky
Celá léta jsem na záhonku pod okny verandy na dvorečku pěstovala ostře červenou šalvěj zářivou. Chtělo to vždy velmi brzy zjara, asi tak v únoru či březnu, zasít semínka. A poté, když narostly malé semenáčky, přesadit je do kelímků.
Letos jsem byla neúspěšná. První a ani druhá sadba mně vůbec nevzešla, i když semínka byla koupená v obchodě s patřičnou záruční dobou. Tak co teď? Kupovat jsem je nechtěla, a tak jsem přemýšlela, čím je nahradit. Rostlinky nemohou být moc vysoké, protože nad nimi na oknech budou pnoucí dlouhé šlahony muškátů.
Zvolila jsem gazánie, a myslím, že jsem dobře udělala. Mají rády sluníčko, na slunném stanovišti bohatě kvetou a jsou zdravé.
Jejich květy se otevírají kolem desáté dopoledne a zavírají v pět odpoledne. Pokud je celý den zataženo, jejich květ se plně neotevře. Jejich ostře žluté či oranžové květy jsou doslova uhrančivé a každá rostlinka má květ jinak zabarvený.














A protože mi všechny rostlinky ještě nerozkvetly, tak jsem zvědavá, jakými květy mě ještě překvapí.

Pro paní učitelky

26. června 2017 v 22:52 | Janka
Od té doby, co vnoučci začali chodit do "školských" institucí, se stalo nepsaným pravidlem, že u příležitosti Vánoc, Velikonoc či konce školního roku, donesou svým paním učitelkám nějaký malý dáreček. Jen tak pro radost. Jenže jsou tři a každý by chtěl obdarovat nejméně tři paní učitelky - třídní, potom z plavání, z výtvarky, z angličtiny.....A tak se musím snažit. Ale co mám stále vymýšlet? Paní učitelky už musejí mít doma celou sbírku mých ručních prací.
Jednou jsou to šitá levandulová srdíčka, podruhé háčkovaná, nebo artyčoková či pletená z papírových ruliček, obháčkovaná mýdla či quillingová přáníčka. Vánoční a velikonoční dárečky jsou na vymýšlení jednodušší, protože jsou tématicky zaměřené.
Letos to budou jen takové maličkosti v podobě růžičkových háčkovaných ozdůbek.



Klasické jednoduché, které už jsem jednou dělala.



Kdyby je někdo chtěl vyzkoušet, tak zde je návod, jak na to.



Jiná forma růžiček



A do třetice - malé háčkované brože

Uháčkovat růžičky a brože nebyl problém. Ovšem není důležitý jen obsah dárku, ale v tomto případě i forma. A tak jsem přemýšlela, do čeho růžičky dát, protože přinést je jen tak v ruce, se mi zdálo nevhodné. A navíc v dětských chlapeckých ručkách by to asi dobře nedopadlo.


A tak jsem se dala ještě do výroby malých papírových krabiček.






Růžičky ve svých postýlkách



A konečná forma dárečku.

Tak paní učitelky - krásné prázdniny!!!!

Kde se vzala, tu se vzala

21. června 2017 v 22:08 | Janka |  Kytičky
Naše druhá zahrada je těsně u lesa v chatařské kolonii. Takže na jaře mi zde kvetou petrklíče, plicníky, jaterníky, podběl, později medvědí česnek, konvalinky....Já jsem je sem nesela a ani nesázela. O jejich existenci v naší zahradě se asi postarali ptáci, vítr či příroda sama.
Letos přibyla opět nová kytička. Své místo působnosti si zrovna nevybrala moc vábné. Vyrostla mezi lískovými keři, u dřevníku a betonové skruže na vodu. Vůbec jí to ale nevadí a má se čile k světu, tedy růstu a nyní i květu.



Tak vypadala před čtrnácti dny....



A tak dnes







Určitě jste poznali tuto rostlinu, která patří u nás mezi ohrožené druhy, a proto je chráněná.

Zkrátka každý den přináší nějaké překvapení.


Motýl z knihovny

18. června 2017 v 22:54 | Janka |  Quilling
Že opět utekl další měsíc, vždy zjišťuji podle toho, že mám v kalendáři napsáno "Tvořivá knihovna", protože ta se koná jednou za měsíc.
V tomto školním roce byla už poslední, protože v červnu se pojede na výlet.
A co jsme tvořily?
Bylo to opět k mé velké spokojenosti, protože jsem se zase něco málo přiučila v quillingu. Takže sebou barevné papíry, lepidlo, nůžky, quillingové pero či špejli a tentokrát i quillingový či normální hřeben a já jsem použila držák na krájení cibule, který je od quillingového hřebene k nerozeznání.
Naším úkolem bylo se naučit pracovat s tímto hřebenem a vyrobit jednoduchého motýlka, kterého můžete zavěsit do prostoru, a nebo v různých variantách použít jako dekoraci do přáníčka.



A už všichni soustředěně pracují


První křídla jsou na světě


A už i první motýlci


A v různých barevných kombinacích


Tento bude na zavěšení



Motýlek, který přiletěl k nám domů.

Začíná se to červenat

16. června 2017 v 18:01 | Janka |  Zahrada
Tak nějak a najednou a zničehonic.
U jahod jsem to očekávala a vyhlížela první červené jahůdky, které mně samozřejmě zlikvidovali kosáci.
Ale nyní je jich nad očekávání dosti. Loni jsem měla novou sadbu, ale kloudného výsledku jsem se nedočkala. Jejich plody - jahůdky - ještě v zárodku zničil nějaký škůdce. Byla jsem z toho docela smutná, protože poprvé v životě jsem si zakoupila sadbu u odborníka. Předešlá léta jsem vždy používala odnože.



Nejsou sice velké, spíše malé, ale to je asi tím velkým suchem. Nicméně na chuti jim to vůbec neubírá. A tak se pečou moučníky, zavařuje se, dělají se marmelády, ale stejně nejlepší jsou jahůdky jen tak, anebo se smetanou či šlehačkou. Nesmí chybět ani bublinky.





A dnes odpoledne při obchůzce zahrady po tom velkém lijáku s kroupami při zjišťování škod, jsem zjistila, že už bude nutné něco provézt s višněmi, třešněmi i pomalu s rybízem.







I angrešt mi říká "Připrav se!"
Jakoby věděl, že sklizeň úrody nepatří zrovinka k mým oblíbeným činnostem.
Nějak to nyní nabralo velké obrátky.....




U pramene

12. června 2017 v 22:34 | Janka |  Co mě zaujalo
Byli jste někdy u pramene nějaké řeky? Ať už známé či méně významné?
Já zatím jen dvakrát. Poprvé asi před patnácti lety s kolegyní na výletě se studenty v Krkonoších. Správně typujete, že šlo o pramen Labe. Abych řekla pravdu, byla jsem docela zklamaná. Jen obyčejná skruž s vodou. Daleko zajímavější byla okolní kamenná stěna, na které jsou barevné znaky 26 významných měst, jimiž Labe na své cestě k moři protéká.




Daleko více na mě zapůsobilo místo a okolí, kde pramení největší moravská řeka Morava. Možná to bylo tím, že tomu předcházel docela namáhavý výstup na Králický Sněžník a chvilková relaxace u pramene byla velmí vítaná a příjemná.




Ale i z malých pramínků se stávají velké řeky. Dokladem toho je pramen potůčku, který se jmenuje Bělinka a nachází se v okolí našeho bydliště. Malý potůček urazí jen krátkou cestu, aby své vody věnoval říčce Romži. Ta se nedaleko spojí s říčkou Hloučelou a vytvoří Valovou, ale i ta nemá dlouhého trvání, protože její vody pohltí řeka Morava.



Nejdříve byla na tomto místě krásná lesní studánka.
Tu poté s nástupem chataření objevili chataři, jako zdroj pitné vody.
A protože byla na úbočí svahu, tak hledali odkud pramen ze svahu vytéká a do těch míst strčili kovovou trubku, a tak docílili, že voda byla vždy krásně čistá - pramenitá.



A v posledních letech - zřejmě Ochránci přírody - zde zbudovali doslova poutní místo.
Pramen Bělinky je daleko široko vyhlášený jako nejlepší voda na černou kávu.


Už to není "křišťálová" studánka, tak jak si ji pamatuji z dětství, ale místo je stále udržované a slouží dobré věci.

Z koťátek šplhavci

10. června 2017 v 12:06 | Janka |  Zvířátka
Naše koťátka dělají velké pokroky. Každým dnem. Stále rozšiřují teritorium svého působení a už se nespokojují jen s pevnou zemí, ale zkoumají, jak do výšek.
Na našem dvorku k tomu mají ideální příležitost, protože zde máme keře vinné révy a po těch se perfektně šplhá.



Mohla bych klidně začít obligátním příkazem - "Najdi kočku!" - což ale nebude tak složité!!!



Jo, nahoru, to se leze perfektně, ale dolů, to je už těžší.


Ještěže nám páníček udělal takové krásné pomocné žebříčky.


Ale tam nahoře byl parádní rozhled.


A opět se ptám: "Najdeš mě?"
Nemám na mysli moji maminku ležící u dveří letní koupelny, ale mě Mourka.


Kuk! Tady jsem.


A dolů nepůjdu.



Ten rozhled!!!

Jsem zvědavá, co nového vymyslí pro příští dny.



Kultura a bezpečnost

6. června 2017 v 15:06
Minulý víkend se to tak nějak vyvrbilo, že se nám sešly hned dvě kulturní akce. Ta první čtvrteční už byla plánována dlouho dopředu. Naše obec pořádala zájezd do Moravského divadla Olomouc na operetu Země úsměvů. Proč té šance nevyužít, když vím, že jde o nádhernou hudbu Franze Lehára a navíc v interpretaci našich známých olomouckých umělců. Autobus vás zaveze až před divadlo a po skončení představení vás opět nabere a to vše zadarmo, bez starostí, kde zaparkovat v OL auto.
Byl to nezapomenutelný zážitek a vše proběhlo k naší velké spokojenosti.
Druhý den, tj. v pátek začínaly v Ol oslavy výročí narození císařovny Marie Terezie. A prvním velkým bodem programu byl open air koncert Moravské filharmonie nazvaný Filharmonie ve světě opery. Když jsme si přečetli program a kdo tam bude účinkovat, dlouho jsme neváhali a vyrazili do OL. Tentokrát už to nebylo tak ideální, jako předcházející den. Připravené pódium bylo sice obrovské i vedle umístěná obrazovka, ale židliček pro sedící diváky jen hrstečka a samozřejmě vše dopředu vyprodané.



A tak jsme jako ostatní, už čekající diváci, vzali za vděk vyhřátými schody Sloupu Nejsvětější Trojice. Náplň koncertu jsem si plně užívala, zvláště při áriích z Carmen, Rusalky, Nabucca či Kouzelné flétny. Navíc v podání dvou vynikajících pěvkyň - Olgy Jelínkové a Barbory Poláškové. Shodou okolností obě dvě už byly v užší nominaci na Thálii.



Olga Jelínková a její Královna noci z Kouzelné flétny


Barbora Polášková coby Carmen a její Habanera


Olga a Barbora - Hoffmanovy povídky - Barkarola

Bylo to kouzelné, diváci si vynutili 4 přídavky.
Jenže...
Jak už to u takových koncertů pod širým nebem bývá, nejde zabránit rušivým elementům.
V jednu chvíli si vedle nás na uvolněné místečko na schodu přisedl pán, jen tak ledabyle oblečený, v ruce lahváče, který už nebyl první a podle toho se také tak choval. Vykřikoval, urážel lidi kolem, zkrátka množství vypitých piv dělalo své. Byl napomínán, ale vůbec si toho nevšímal a v halasném chování pokračoval dále. Až kdosi vyřkl větu: "Zavolám na vás policajty" Až to zabralo a já jsem si uvědomila, že za celou dobu koncertu jsem ani jednoho neviděla. Ani u pódia, ani u divadla, u orloje, u stánků s občerstvením, zkrátka vůbec nikde. Na dnešní dobu docela překvapivé zjištění.
Tolik lidí pohromadě a ochrana žádná.
A v TV nás tak uklidňují, jak všechno mají pod kontrolou.
Tak, kdo ví.....

Čas kosatců

4. června 2017 v 9:06 | Janka |  Kytičky
Alespoň u nás. Jsou kosatce, které kvetou už brzy z jara, ale ty naše si dávají na čas. Jen škoda, že momentální horké počasí urychlilo jejich kvetení.
Kosatců je velká spousta druhů i barev.
Jejich latinský název IRIS pochází od řecké bohyně duhy, právě pro tu velkou pestrobarevnost květů.
Kosatce mají rády sluníčko a nesnáší trvale mokrou půdu.
Měly by také asi po čtyřech letech změnit stanoviště, aby jejich květenství byla stále krásná.
Jenže, kde stále najít vhodné místo, žeee ????



Nejdříve mně rozkvétají žluté kosatce skalkové. Vlastně nejdříve modré od Květy,
ale ty jsem nestačila zvěčnit, jak rychle odkvetly.



Poté přicházejí na řadu ty vysoké velkokvěté.



Ostře modré, že ani jejich barevnost foťáček nezachytí a s krásným krajkovým lemováním květů.


Následují je skromnější žluté.


A už se chystají tyto úzkokvěté kosatce, které nedokážu ani zařadit a pojmenovat.
A brzy je vystřídají kytičky liliokvěté.



Ten čas v tomto krásném období strašně rychle utíká....