Listopad 2017

Andělíček z knihovny

Středa v 22:54 | Janka |  Ostatní tvoření

Jak ten čas strašně rychle letí, zjišťujeme vždy, když se sejdeme poslední úterý v měsíci v naší Okresní knihovně ke společnému tvoření. A protože se už blíží pomalu předvánoční čas, tak na nás knihovnice vymyslely něco vánočního.
Měly jsme si přinést polystyrénový kužel a kouli, provázek, lepidlo nebo oboustrannou lepicí pásku, nůžky a krajku.
Jen co jsme se navzájem pozdravily, hned jsme zasedly ke stolečkům a daly se do práce.




Nejdříve bylo nutno potřít kužel lepidlem a nebo oblepit oboustrannou lepicí páskou a pěkně místečko vedle místečka přilepit na kužel provázek.









A toto měl být cíl našeho snažení.

I když jsme pilně pracovaly, většina z nás si musela andílka dodělat až doma.



A to už je můj krasavec.


Nemohla jsem ho nechat samotného, a tak jsem mu hned přidělala bratříčka.


Při nejbližší cestě do města musím jít nakoupit opět polystyrénové kužele, koule a ostatní patřičné potřeby, protože už nemám doma ani jednoho andělíčka......


Pletené zvonečky

Sobota v 22:16 | Janka |  Soutěže
Tak jsem opět umotala ruličky z průklepového papíru, namořila "dubem" a zkoušela svoji paměť zatíženou prázdninovou nemocí. Naštěstí obstála. Po čtyřech letech jsem opět chtěla uplést velké zvonečky z papírových ruliček. Tantokrát s malou změnou a to zvonečkovou, neboli copánkovou uzavírku. Pomoc jsem našla na youtube, kde bylo vše polopaticky vysvětleno.
A tak se mi po několikerém opakovaném vrácení videa zadařilo.









A to už je konečná podoba zvonečků po jejich dekoraci.
Budou zdobit domácnost dvou mně milých lidiček.

Na vyhlídce

14. listopadu 2017 v 21:42 | Janka |  Zvířátka
Můj manžel miluje kočky. Ty opravdové čtyřnohé, venkovské. A tak se to v naší domácnosti kočkami jen hemží.
Za ty roky, co s námi v domečku kočky bydlí, jsme už poznali spoustu kočičích zvyklostí, manýr, schválností, ale i radostných překvapení a milých něžností.
Každá kočka je jiná, má jinou povahu, jinak se chová - zkrátka je to s nimi jako u lidí.
A tak máme každý den nějaké nové kočičí překvapení. Je zbytečné jim chystat pelíšek /tak jako třeba pro pejska/.
Kočka si najde místo k odpočinku sama. A často na nejméně vhodném místě - na mikrovlnce, na rádiu, či v posteli.
Hodně také záleží na výchově, co jim dovolíte a co ne. A u nás je výchova docela přísná.
Jeden z našich kocourků je šplhavec. Libuje si ve zdolávání výšek. Běžně zdolává střechy okolních domů a vrcholky stromů v naší zahradě.



Tam vlevo nahoře, ta malá kulička - to je on.


Na své pozorovatelně vydrží neuvěřitelně dlouhou dobu.


Až ho přemluvím, aby slezl dolů, ještě mně nadává.


Ale za chvíli se už dívá oddaně.


Ale dolů se mu stále nechce.


To jeho sourozenci dávají přednost k odpočinku na pevné zemi.

Snake neboli had

10. listopadu 2017 v 22:44 | Janka
Nemám na mysli hada opravdového, živého, ale zajímavou hračku - hlavolam.
Koupila jsem si ji ještě jako malá holka, když jsme s rodiči jezdili kdysi na dovolenou do Maďarska. Ze všech hlavolamů, jako Rubikova kostka, malá a velká věž či zeměkoule, byla mým nejoblíbenějším hlavolamem. Dnes si s hadem hrají mojí vnoučci a lámou si hlavičku, co všechno by mohli vytvořit.
Autorem této skládačky je maďarský architekt Ernö Rubik. Skládačku tvoří 24 stejných dílků, které jsou navzájem spojeny pružnou formou. Dílky tak lze vůči sobě otáčet, nikoliv však oddělit. Otáčením dílků tak můžete skládat rozmanité tvary.



Toto je základní tvar, v jakém se "snake" prodává.


Kříž se dá lehce složit.


Stejně tak není problém i obdélník


Krásná jsou i zvířátka




Toto je prý podle vnoučků a podle návodu kočka.


A toto nás ještě čeká.

Jaký byl váš oblíbený hlavolam v dětství ???

Svetříky

6. listopadu 2017 v 22:14 | Janka |  Pletení
První z ručních prací, kterou jsem se v dětství naučila - kromě přišití knoflíku a zvládnutí předního a zadního stehu či základů vyšívacích stehů - bylo pletení. Vzpomínám, jak jsme s kamrádkou seděli o prázdninách do deváté třídy a obě jsme si pletly letní halenky. Šlo sice jen o dva obdélníky bez rukávů pletené hladce a obrace, ale měly jsme trpělivost překonat první nezdary. Dlouho jsem tuto letní halenku schovávala. Poté přišly na řadu šály, svetry, vesty, čepice, ponožky a rukavice. Vzpomínám také, že při nedostatku příze na trhu maminka kupovala silné bílé vlněné ponožky, které jsme vypáraly a z nich pletly zimní hřejivé svetry.



Byly pletené osmičkovými vzory a jak vidíte, stále ještě, možná z nostalgie, ho mám ve skříni.


Dlouho zůstávalo pletení mým favoritem mezi ručními pracemi. Dalo se vzít třeba jen na chvíli do "ruky" a zase odložit. Mělo ovšem jednu nevýhodu. Při nedostatku času trvalo dlouhou dobu, než byl výsledek snažení hotový.
Něco jiného bylo plést svetříky vnoučkům. To krásně přibývalo a brzy bylo dílko hotové. Jenže úměrně s tím, jak rostou, tak se zvětšuje i velikost jejich svetříků a dodací lhůty zhotovení se prodlužují. Mám výhodu v tom, že jsou tři kluci po dvou letech za sebou, takže je naděje, že než svetřík dopletu, bude alespoń pro toho nejmenšího.



A to je alespoň částečný svetříkový šatník za posledních deset let.



A nejnovější výtvor. Zdá se velký, ale je to svetřík pro osmiletého kluka.



A už zase přemýšlím, co a jak upletu příště.



Drhané náramky

1. listopadu 2017 v 17:33 | Janka |  Drhání
Je zajímavé, že ani po čtyřiceti letech se ruční práce nezapomíná. Přesvědčila jsem se o tom, teď nedávno, kdy jsem vyráběla dárečky pro kolegyňky na naše setkání Ženského klubu v Kojetíně. Začala jsem jednoduchými přívěsky na klíče.
Ale tato forma ruční práce mě tak zaujala, že jsem začala shánět další provázky a vozkované šňůry, korálky a další potřebný materiál a pokračovala v drhání. Tentokrát jsem si už troufla na drhané náramky.






V čem zatím tápu, je správné zvolení délky provázku pro budoucí výrobek.
Většinou si připravím daleko delší, než bych spotřebovala, a pak je mi líto zbytků.
Zatím jsem používala různé varianty těch nejjednodušších uzlů, jako je uzel plochý, spirálový a žebrový.





Vyzkoušela jsem i kytičku, ale zatím to ještě není ono.
Zkrátka - žádný "umělec" z nebe nespadl.