Leden 2018

Oříšky

31. ledna 2018 v 12:36 | Janka |  Jen tak
Minulý týden jsem si udělala výlet do moravské metropole a při cestě do cíle mého putování mě v jedné ulici zaujala na zemi na sněhu následující věc. Nedalo mi to, abych ji nezvedla a blíže neprozkoumala. Šlo o plody malých oříšků seskupených do jakéhosi chumáče. Ještě jsem se s ničím takovým nesetkala. Vzhlédla jsem vzhůru, odkud tyto plody napadaly, protože jich tam byla spousta a uviděla jsem vysoký strom. Co mě zaujalo a možná bylo i poznávacím znamením, byly květy - poměrně dlouhé jehnědy.





Samozřejmě, že mně to stále vrtalo hlavou,
co je to za plody a strom, a tak záhadu musel vyluštit až vševědoucí google.
Vy byste věděli o co jde?



A tak vypadá naše lednová zahrádka.

Mezidobí

26. ledna 2018 v 19:07 | Janka |  Jen tak
Doba Vánoc je nenávratně pryč a pro mě začíná jakési mezidobí. I když u nás na zahradě raší sněženky, kvetou talovíny a čemeřice, přece jenom v lednu mluvit o jaře, je jaksi ještě moc brzy.
Příští týden jsou Hromnice, což už je opravdu definitivní tečka za Vánocemi spojená se sklízením Betlémů a vánočních stromečků.
Tento den je spojen s velkým množstvím pranostik. Mně je nejvíce sympatická ta, která říká, že už budeme míti více světla. Sluníčko mi moc chybí. Nebo na Hromnice - zimy polovice. Stejně tak - na Hromnice musí skřivan vrznout, i kdyby měl zmrznout. Co se mi ovšem nelíbí je následující - Zelené Hromnice - bílé Velikonoce - protože, jak se zdá, tak by se to mohlo vyplnit. A na Hromnice jasná noc, bude mrazů ještě dost. Tak budu 2. února sledovat počasí a uvidím, jak jsou pranostiky pravdivé.
To mezidobí se týká i mého tvoření. Po vánočním kalupu, abych vše stihla včas, je najednou jakési prázdno.
A tak jsem ještě dodělávala anděly z provázků pro ty, kterým jsem nestačila dáti dárek během Vánoc.



Pro nejmenšího vnoučka už druhou šálu, protože tu první zapomněl na tréninku v lázních.



Na velikonoční tvoření se mi zdálo ještě příliš brzy, a tak jsem vyzkoušela pro mě novou techniku. A sice Tea Bag Folding. Jde o skládání různých tvarů z obalů od čajů. Protože kupuji čaje bez obalů a tudíž žádné nemám, koupila jsem si potištěné papíry v papírnictví.


A to jsou jdnoduché květy z ozdobných trojúhelníků


Hvězda s vnitřním květem a hvězda se středovými dráčky.

A co s tím? No přece má oblíbená a stále potřebná přáníčka.





A nyní už nastoupí velikonoční tvoření, na které se moc těším.

Sourozenecká láska

20. ledna 2018 v 14:24 | Janka |  Zvířátka
Naše koťátka svým vzhledem už žádná koťátka nejsou, ale stále se tak chovají. Skotačí, perou se, dovádějí, honí se a hrají si.
Za dva měsíce už oslaví první narozeniny. I když jsou stále při chuti do života, jednoduché to občas neměla. Všechna tři už poznala pana doktora-veterináře a zažila, co je to měření teploty, píchání injekcí a operování. Nevyhnuly se jim zažívací potíže, výtoky z očí či zranění zadní nožičky. Důležité je ale to, že se stále navzájem respektují a projevují si vzájemné "služby".





Kolik vzájemné něhy, lásky a slasti je v té vzájemné péči.

Že jsou kočky osobnosti a individuality, o tom svědčí i to,
že kdybyste jim nachystali sebelepší postýlku, tak si stejně to "své" místečko k odpočinku vyberou samy.


Když si po výletě neuklidím batoh, tak je za chvíli obsazený.

I na koši se pěkně odpočívá.


Jediný Fousek respektuje přidělené místo na kočičím stojanu.
Tak to jsou naše kočičí radosti.

Zahrada v lednu

15. ledna 2018 v 14:17 | Janka |  Zahrada
Haldy sněhu, zavátý skleník a foliovník, ohnuté větve stromů pod tíhou sněhu - toť pro letošní rok úplná utopie.
I když dnes spadla nějaká ta vločka a teplota se přiblížila bodu mrazu, na typické lednové počasí to vůbec nevypadá.
Že by mně to zrovna vadilo, tak to tedy ne, ale co na to rostliny, stromy a vlastně celá příroda. Musí být úplně popletená.





Tak vypadala naše zahrádka před rokem.


Letošní leden spíše připomíná probouzející se jarní přírodu, tedy březen.
Čemeřice je už více než nachystaná na kvetení.



Tato je od Milušky. tak jsem zvědavá na její květ.


A cibuloviny se tlačí ze země a dokonce i žluté talovíny.

A tak nevím, jestli si mám přát ještě pořádnou zimu, a nebo už jaro.
Jsem z toho také celá zmatená.

Záhada jednoho rukopisu - dodatek

10. ledna 2018 v 12:39 | Janka |  Co mě zaujalo
Na přání Hanky / z komentářů/, ale i jiných, doplňuji fakta k minulému článku.
Kdo pořídil onu fotografii, je uvedeno hned na začátku minulého článku. Byl to rakouský dvorní fotograf s krásným jménem Rudolf Krziwanek, mající svůj ateliér ve Vídni a letní pobočku v Bad Ischlu.



Byl to vyhlášený fotograf, kterým se nechávali zvěčnit herečky, princové, spisovatelé, lékaři, hudební skladatelé.....



Ještě jednou Johann Strauss mladší, tentokrát se svou třetí paní - Adélou.




Císař Franz Joseph I. se svými vnoučaty a opět Johannes Brahms.

A jak jsem k fotografii přišla?
No přece na INTERNETU.

Před několika lety jsem si udělala známost / nejen já, ale i manžel/ s jedním strašně moc fajn, milým, příjemným, doslova renesančním pánem, profesí - operní zpěvák - tenor. Protože ho máme moc rádi, chodíme na divadelní představení, kde vystupuje a na jeho koncerty. Vždy mu přinesu malý dáreček, jako poděkování za krásný večer a neobyčejný zážitek. Třeba něco ze své tvorby a nebo něco, co souvisí s jeho prací. Při jednom osobním setkání a povídání si, prozradil, že se osobně zná s potomky rodiny Straussů. A to byla pro mě výzva a impuls najít něco, co by ho mohlo potěšit. A tak jsem hledala, až jsem našla.....Jenže, když někomu něco dávám, tak musím vědět co. A tak začalo moje pátrání.
Úplně obyčejný a všední příběh.












Záhada jednoho rukopisu

7. ledna 2018 v 23:12 | Janka |  Co mě zaujalo
Jsem velkým milovníkem hudby rakouského skladatele, krále valčíků, Johanna Strausse. Proto mne zajímá vše, co souvisí s jeho životem a tvorbou. A tak se mi také dostala do rukou fotografie, pořízená dne 2 září roku 1894 rakouským fotografem Rudolfem Krziwankem. Jsou na ní zachyceni Johann Strauss mladší s Johannesem Brahmsem na terase vily J. Strausse v Bad Ischlu.



Pod fotografií je text, kterému jsem chtěla rozumět. Co mi bylo hned jasné, byl podpis Johanna Strausse, místo a datum a v notové osnově první takty jeho nejslavnějšího valčíku - Na krásném modrém Dunaji. Ostatní bylo problémem. John L. Gardner - to je ještě jasné, ale proč oslovení Mrs., neboli paní?
A poté věnování. Je první slovo "für", tedy česky "pro" nebo něco jiného? Druhé slovo bych přečetla jako "freundlichen", což je přátelský, ale s třetím slovem jsem si nevěděla rady.
Vyhledala jsem všechny možné ukázky německého písma 19. století a hrála jsem si na grafologa.

Ale úspěšná jsem nebyla.
Tak jsem poprosila o pomoc mou německou přítelkyni z Berlína a záhadu jsme společně rozluštily.
Tato fotografie byla určena pro "paní" Johna Lowela Gardnera, tedy Isabellu Stewart Gardnerovou. To byla američanka, velká sběratelka a patronka umění. Se svým manželem procestovala celou Evropu, Asii a severní Afriku a na svých cestách shromažďovala umělecké předměty - sošky, kresby, fotografie, keramiku, atd. Po návratu do USA koupila v Bostonu pozemek a nechala tam postavit budovu, ve které si zřídila "Isabella Stewart Garden museum umění" a nashromážděné umělecké předměty z cest tam vystavila. Tak i tuto fotografii.
A co je vlastně na fotografii napsáno? Zur freundlichen Erinnerumg, což je možno přeložit, jako - pro přátelskou vzpomínku /připomenutí/.
Záhada jednoho rukopisu byla rozluštěna.
Ještě, že máme ten INTERNET !!!

Povánočně

5. ledna 2018 v 16:55 | Janka |  Vánoce
"Tak, a je po Vánocích" - To byla obligátní slova mého tatínka při novoročním svátečním obědě naší rodiny. A ještě vždy dodal: "Tolik to stálo úsilí, přemýšlení, starání se, nakupování, vaření a pečení, a tak rychle to uteklo."
Měl pravdu. Čas strávený v kruhu rodiny a s přáteli strašně rychle ubíhá.
Naše letošní Vánoce byly kapánek netradiční, co se týká jídla. Díky manželově pooperační dietě jsme museli vyměnit bramborový salát za bramborovou kaši, smaženého kapra za přírodní filé, na jídelníčku se objevila také bramboračka, dušená mrkev a kuřecí přírodní řízek bez jakéhokoliv ochucení a koření. Cukroví ovšem nesmělo chybět. A tentokrát bylo všechno snězeno, ani nic nemuselo jít do mražáku.


Také jsme se museli vzdát tradičního novoročního výstupu na "Hanácké Mont Blank" neboli Kosíř. Tak snad narok obnovíme naši tradici. Moje večery patřily čertovským pohádkám, které mám ráda a budu se na ně dívat vždy už po několikáté. I na háček došlo. Inspirována Gražou na našem posledním setkání, jsem chtěla vyzkoušet malé botičkové ozdobičky na stromeček a přidala jsem k nim jednoduché stromečky a opět malé svícínky, tentokrát podle jiných předloh. Budou to příležitostné dárečky.





Jeden den zachumelilo, abychom měli alespoň trošičku vánoční atmosféru, ale sníh hned roztál.


A to je náš vánoční stromeček, který je v podkrovní místnosti, kde se topí jen výjimečně, a tak nám dlouho vydrží.


A tak konstatuji i já: " A je po Vánocích"......