Leden 2018

Zahrada v lednu

Včera v 14:17 | Janka |  Zahrada
Haldy sněhu, zavátý skleník a foliovník, ohnuté větve stromů pod tíhou sněhu - toť pro letošní rok úplná utopie.
I když dnes spadla nějaká ta vločka a teplota se přiblížila bodu mrazu, na typické lednové počasí to vůbec nevypadá.
Že by mně to zrovna vadilo, tak to tedy ne, ale co na to rostliny, stromy a vlastně celá příroda. Musí být úplně popletená.





Tak vypadala naše zahrádka před rokem.


Letošní leden spíše připomíná probouzející se jarní přírodu, tedy březen.
Čemeřice je už více než nachystaná na kvetení.



Tato je od Milušky. tak jsem zvědavá na její květ.


A cibuloviny se tlačí ze země a dokonce i žluté talovíny.

A tak nevím, jestli si mám přát ještě pořádnou zimu, a nebo už jaro.
Jsem z toho také celá zmatená.

Záhada jednoho rukopisu - dodatek

Středa v 12:39 | Janka |  Co mě zaujalo
Na přání Hanky / z komentářů/, ale i jiných, doplňuji fakta k minulému článku.
Kdo pořídil onu fotografii, je uvedeno hned na začátku minulého článku. Byl to rakouský dvorní fotograf s krásným jménem Rudolf Krziwanek, mající svůj ateliér ve Vídni a letní pobočku v Bad Ischlu.



Byl to vyhlášený fotograf, kterým se nechávali zvěčnit herečky, princové, spisovatelé, lékaři, hudební skladatelé.....



Ještě jednou Johann Strauss mladší, tentokrát se svou třetí paní - Adélou.




Císař Franz Joseph I. se svými vnoučaty a opět Johannes Brahms.

A jak jsem k fotografii přišla?
No přece na INTERNETU.

Před několika lety jsem si udělala známost / nejen já, ale i manžel/ s jedním strašně moc fajn, milým, příjemným, doslova renesančním pánem, profesí - operní zpěvák - tenor. Protože ho máme moc rádi, chodíme na divadelní představení, kde vystupuje a na jeho koncerty. Vždy mu přinesu malý dáreček, jako poděkování za krásný večer a neobyčejný zážitek. Třeba něco ze své tvorby a nebo něco, co souvisí s jeho prací. Při jednom osobním setkání a povídání si, prozradil, že se osobně zná s potomky rodiny Straussů. A to byla pro mě výzva a impuls najít něco, co by ho mohlo potěšit. A tak jsem hledala, až jsem našla.....Jenže, když někomu něco dávám, tak musím vědět co. A tak začalo moje pátrání.
Úplně obyčejný a všední příběh.












Záhada jednoho rukopisu

7. ledna 2018 v 23:12 | Janka |  Co mě zaujalo
Jsem velkým milovníkem hudby rakouského skladatele, krále valčíků, Johanna Strausse. Proto mne zajímá vše, co souvisí s jeho životem a tvorbou. A tak se mi také dostala do rukou fotografie, pořízená dne 2 září roku 1894 rakouským fotografem Rudolfem Krziwankem. Jsou na ní zachyceni Johann Strauss mladší s Johannesem Brahmsem na terase vily J. Strausse v Bad Ischlu.



Pod fotografií je text, kterému jsem chtěla rozumět. Co mi bylo hned jasné, byl podpis Johanna Strausse, místo a datum a v notové osnově první takty jeho nejslavnějšího valčíku - Na krásném modrém Dunaji. Ostatní bylo problémem. John L. Gardner - to je ještě jasné, ale proč oslovení Mrs., neboli paní?
A poté věnování. Je první slovo "für", tedy česky "pro" nebo něco jiného? Druhé slovo bych přečetla jako "freundlichen", což je přátelský, ale s třetím slovem jsem si nevěděla rady.
Vyhledala jsem všechny možné ukázky německého písma 19. století a hrála jsem si na grafologa.

Ale úspěšná jsem nebyla.
Tak jsem poprosila o pomoc mou německou přítelkyni z Berlína a záhadu jsme společně rozluštily.
Tato fotografie byla určena pro "paní" Johna Lowela Gardnera, tedy Isabellu Stewart Gardnerovou. To byla američanka, velká sběratelka a patronka umění. Se svým manželem procestovala celou Evropu, Asii a severní Afriku a na svých cestách shromažďovala umělecké předměty - sošky, kresby, fotografie, keramiku, atd. Po návratu do USA koupila v Bostonu pozemek a nechala tam postavit budovu, ve které si zřídila "Isabella Stewart Garden museum umění" a nashromážděné umělecké předměty z cest tam vystavila. Tak i tuto fotografii.
A co je vlastně na fotografii napsáno? Zur freundlichen Erinnerumg, což je možno přeložit, jako - pro přátelskou vzpomínku /připomenutí/.
Záhada jednoho rukopisu byla rozluštěna.
Ještě, že máme ten INTERNET !!!

Povánočně

5. ledna 2018 v 16:55 | Janka |  Vánoce
"Tak, a je po Vánocích" - To byla obligátní slova mého tatínka při novoročním svátečním obědě naší rodiny. A ještě vždy dodal: "Tolik to stálo úsilí, přemýšlení, starání se, nakupování, vaření a pečení, a tak rychle to uteklo."
Měl pravdu. Čas strávený v kruhu rodiny a s přáteli strašně rychle ubíhá.
Naše letošní Vánoce byly kapánek netradiční, co se týká jídla. Díky manželově pooperační dietě jsme museli vyměnit bramborový salát za bramborovou kaši, smaženého kapra za přírodní filé, na jídelníčku se objevila také bramboračka, dušená mrkev a kuřecí přírodní řízek bez jakéhokoliv ochucení a koření. Cukroví ovšem nesmělo chybět. A tentokrát bylo všechno snězeno, ani nic nemuselo jít do mražáku.


Také jsme se museli vzdát tradičního novoročního výstupu na "Hanácké Mont Blank" neboli Kosíř. Tak snad narok obnovíme naši tradici. Moje večery patřily čertovským pohádkám, které mám ráda a budu se na ně dívat vždy už po několikáté. I na háček došlo. Inspirována Gražou na našem posledním setkání, jsem chtěla vyzkoušet malé botičkové ozdobičky na stromeček a přidala jsem k nim jednoduché stromečky a opět malé svícínky, tentokrát podle jiných předloh. Budou to příležitostné dárečky.





Jeden den zachumelilo, abychom měli alespoň trošičku vánoční atmosféru, ale sníh hned roztál.


A to je náš vánoční stromeček, který je v podkrovní místnosti, kde se topí jen výjimečně, a tak nám dlouho vydrží.


A tak konstatuji i já: " A je po Vánocích"......