Únor 2018

Povánoční knihovna

28. února 2018 v 13:38 | Janka |  Ostatní tvoření
Já vím, že nadpis je jaksi "mimo", protože tento týden nám už začíná březen a všichni jsme zcela jistě už natěšeni na jaro, ale co jsme tvořily - my, seniorky tvořilky - v naší první povánoční "Tvořivé knihovně" zde ještě sdíleno nebylo.
Tentokrát to bylo docela jednoduché. Potřebovaly jsme k tomu špachtličky /takové, kterými se lékaři dívají do krku/, lepidlo, ubrousek, nůžky a provázek, evt. akrylovou barvu a tavnou pistolku.



Nejdříve jsme musely pomocí dvou špachtlí a tavné pistolky na zadní straně spojit dohromady 9 špachtliček, které se staly základnou pro nalepení obrázku - ubrousku.


Kdo chtěl, tak si mohl další tři špachtličky natřít libovolně zvolenou barvou.
Dvě se staly stříškou a třetí tvoří základnu domečku a může být doplněna nadpisem - Vítáme vás.




A to je už můj vítací domeček.

A nyní nás už čeká Tvořivá knihovna předvelikonoční.
Co budeme vyrábět už víme. Techniku, kterou budeme používat dobře znám, ale moc mi nejde. Budu muset trošku "zatrénovat a zdokonalit se".
Už se všechny moc těšíme na příště!!!

Háčkovaná vajíčka

23. února 2018 v 16:08 | Janka |  Háčkování
Venku leží sníh, fouká severák, mrzne a zdá se, že teprve nyní přichází paní Zima.
Nicméně, já už myslím na jaro. A proto jsem se dala do mé nejblíbenější tvořivé činnosti, a to je háčkování velikonočních vajíček. Nevím proč, ale háčkuji je strašně ráda.



Letos poprvé jsem ustoupila od příze Monika a Sněhurka a používám jemnější Perlovku.
Myslím, že má i větší barevnou škálu.


Háčkuji podle klasických osvědčených předloh na vajíčku obaleném mikrotenovým sáčkem.
Naškrobím a po uschnutí škrobu skořápku lehce vypreparuji ven pinzetou.


Samozřejmě, že každý rok hledám nějaké další nové vzory /předlohy/,
které jsem ještě nevyzkoušela.


Tyto se mně moc líbily, a tak s menšími úpravami, podle velikosti výfuku, jsem je použila.


Háčkování se skládá ze dvou polovin, které se závěrem sháčkují.



Přeji vám krásný poslední únorový víkend.





Kvetoucí orchidejky

19. února 2018 v 17:39 | Janka |  Naše město
Mám jen pár květináčků orchidejí. Daly by se spočítat na prstech jedné ruky, ale nyní mi dělají velkou radost. Že je mám, je zásluhou mé dcery a rodiny, protože sama jsem si žádnou nekoupila. A nyní se rozhodly tři z nich, že naráz pokvetou. Ty zbylé dva jsou ještě miminka. Vytvořily se jako oddenky na mateřské rostlině, a tak jsem je ulomila a zasadila do substrátu a čekám, jestli vyrostou.




První je bílá malá orchidejka. Dostala jsem ji před třemi lety v květnu na Den matek.
Odkvetla a nic. Až nyní po tak dlouhé době se rozhodla mě potěšit hned dvěma květy.


Druhá bílá je trošičku většího vzrůstu i s většími květy.


A konečně třetí orchidejka, to už je zasloužilá "mamina".
Kvete pravidelně každým rokem a postarala se i o své následovníky v podobě malých oddenků.



A plně rozkvetlá.


A to je jedno z jejich dětiček.

A na závěr několik zajímavých otázek, na které si zkuste odpovědět.
Ať už s nápovědou, či bez ní.

1.Co znamená slovo "orchis"?
2.Snesou orchideje i mráz?
3.Blízkost kterého ovoce kvetoucím orchidejím vadí?
4.Které známé koření patří mezi orchideje?
5.Čemu se podobají květy orchidejí?



Pěkné dny, tak jako květy orchidejí, vám přeje Janka

Věcičky z filcu

15. února 2018 v 23:33 | Janka |  Šití
Čas neúprosně letí, běží, chvátá......doslova mílovými kroky.
Nedávno byly Vánoce a za půl druhého měsíce tu budou Velikonoce. A týden před nimi je naplánované naše vždy dlouho očekávané a moc milé a příjemné setkání členek Ženského klubu. Na tuto akci se všechny vždycky moc těšíme.
Samozřejmě, že nemůžeme přijet s prázdnou. A tak stále přemýšlím a dumám, co nového a zajímavého vytvořit.
Zdá se mi, že už nic nového nemůžu vymyslet. A tak obnovuji starší, třeba loňské, věcičky. A k těm patří šití symbolů Velikonoc - oveček, zajíčků, kuřátek....



K těm loňským jsem vždy přidala po jedné nové věcičce.


I zajíček s mrkvičkou je letošní.



Stejně tak i ovečka s mašličkou.


A také něco z ptačí říše.


A nakonec všichni pohromadě.

Na zahrádce a za okny

11. února 2018 v 23:24 | Janka |  Kytičky
Hromniční zima dolehla i na nás, i když jen v malém odvárku. V noci mrzne a občas i přes den, a tak se stále drží tenká vrstva sněhu. Rozkvetlé žluté petrklíče a sedmikrásky kvetoucí v trávníku si s tenkým sněhovým příkrovem neporadily, zato sněženky a talovíny zcela bez problémů.






Radost mi dělají i pokojové kytičky.
Rozkvetly orchideje, stále kvetou africké fialky a do kvetení se daly i dvě kytky, které nedovedu pojmenovat.
Dostala jsem je od kamarádek jako malé kytičky a nezeptala se na jejich jméno.

Měla jsem za to, že jsou jen ozdobné listem a nyní mě překvapily svým květenstvím.
Jedna mi připadá jako nějaký druh tlustice. Má krásný jemný růžový kvítek.






A ta druhá má zajímavě vykrojované listy a na kvetení se zatím chystá.



Určitě mi poradíte, o jaké kytičky jde......








mmmmmmmmmmm

Slepička z ruliček

8. února 2018 v 23:04 | Janka |  Pletení z papíru
Už dlouho se mi strašně moc líbila. Už několikeré Velikonoce jsem si ji chtěla uplést.
Vždycky jsem ji obdivovala na Pinterestu, a nebo na některém z blogů, zaměřených na pletení z papírových ruliček.
Letos jsem si řekla - konečně to vyzkouším. A tak jsem motala ruličky, barvila mořidlem a dala se do pletení.
Lakovala, nazdobila a konečně mám vytouženou slepičku.










Sice technologie výroby je ve srovnání s háčkováním poměrně zdlouhavá, ale určitě nezůstanu jen u jedné.
U té následující se musím vyvarovat všech minulých chyb, které třeba nejsou až tak viditelné,
ale já je vidím a moc mě to zlobí.

Sobotní výlet

4. února 2018 v 23:34 | Janka |  Můj host
Rok se s rokem sešel a já jsem se opět vydala na každoroční tradiční výlet, jehož cílem je získat především nějaký sběratelský materiál pro mou sbírku. Tentokrát jsem jela sama, jelikož moje kamarádka v onen den nemohla. A protože bylo příjemné teplé "zimní" počasí, po příjezdu do moravské metropole, jsem se do cíle své cesty vydala pěšky a ne šalinou. Měla jsem dosti času, a tak jsem to vzala oklikou.
První co mě zaujalo, byl novobarokní palác, ze kterého na mě shlíželi tři pestrobarevní kohouti.




Při odbočení z hlavní a promenádní ulice, na mě v uličce koukla u vchodu smutně sedící pana.


O kousek dále mě zaujal nádherný portál, který zdobil vchod do kostela jednoho známého náboženského řádu.




Další stavbou, kterou nelze přehlédnout je tato věž, která je vysoká přes 62 metrů,
vede na ni 173 schodů, je z ní nádherný výhled na celé město a patří nejstarší světské stavbě ve městě.




Další indicie, charakteristické pro toto město, jsou už notoricky známé, takže jsem je už nezvěčnila.
Spíše bych se nechala znalci tohoto města poučit, co je to za stavbu, která na mě jen vykoukla během mé cesty k cíli.



A to už jsem skoro na konci mé cesty.
Ono moderní sousoší Vincence Makovského se jmenuje Nový věk
a bylo sem dovezeno z bruselského výstaviště Expo 1958, kde získalo Velkou cenu.



A pak už jsem se ponořila do jedinečné atmosféry veletržního klání.
A příští rok pojedu opět kam?