Velikonoční svátky jsou na rozdíl od Vánoc strašně kraťoučké. Člověk se na ně těší, něco připravuje, chystá, zdobí a rázem je všechno pryč. Ale zcela určitě jsou jakýmsi předělem mezi zimou a jarem, a pro mě signálem vytvořit novou výzdobu nejen pro domeček, ale i pro ty, kteří už ho s námi nesdílejí.
Sice ústředním motivem jsou velikonoční prvky, ale ty se dají lehce nahradit něčím jiným.
A věneček je docela neutrální a může zdobit do té doby, dokud ho parné slunce nezničí.
Samozřejmě, že jsme také v předvelikonočním čase tvořili s mými dvěma menšími vnoučky.
Tentokrát našli zalíbení v quillingu.
Ten starší osmiletý zvádl hravě motat barevné pásky a po shlédnutí několika inspirací vyráběl sám.
Menšímu, předškolákovi, jsem natočila kolečka a na přáníčko předkreslila srdíčko a on jen lepil a lepil.
Tak je to zaujalo, že u jednoho přáníčka tvoření nezůstalo. A tak vznikla přáníčka pro maminku.
V našem městě se už stalo tradicí, že před Vánocemi a Velikonocemi mají možnost děti z MŠ a ZŠ a družin se svými učitelkami přispět k výzdobě města. Ráda si tyto výtvory prohlížím a obdivuji stálou a zajímavou inspiraci paní učitelek a samozřejmě i výtvory vnoučků a jejich stromečky.
Nenašli byste dva stejné stromečky. A že jich tam je. Myslím si, že je to velmi dobrý počin, který alespoň trošičku vede děti k tomu, aby byly ochotny samy nějak přispět ke zkrášlení místa, kde žijí.
A nakonec malé odskočení na poslední chvíli před Velikonocemi k artyčoku.
Dáreček pro jednu moc milou paní.
Moc a moc pěkné