Květen 2018

Eremurus

30. května 2018 v 20:26 | Janka |  Kytičky
Eremurus neboli česky liliochvostec. Tak se jmenuje kytička, jejíchž hlízy jsem si koupila na jarní Flóře.



Moc se mi tato kytička líbí a můžu říci, že s menšími či většími úspěchy se mi daří ji pěstovat.
Občas mně nějaká zahyne, a tak si koupím další.
Název se skládá ze dvou řeckých slov eremos=poušť, protože pochází z okrajů pouští v Asii a oura=chvost, ohon, protože je dlouhý, až 120 cm. U některých druhů až 300 cm.
Jeho květy u nás můžeme spatřit v červnu až v červenci.
Jsou to rostliny vytrvalé s křehkými hlíznatými kořeny zajímavého vzhledu (připomínají mořskou hvězdici).


Existuje v různých barevných variantách.

Sází se počátkem podzimu (nejlépe v září), v období vegetačního klidu hlízky, do jámy hluboké alespoň 50 cm. Na jejím dně by měl být písek (jako drenáž podobně jako při sázení řebčíku), kterým pak posypeme kořeny i seshora. Samotná hlízka tedy bude asi 15 cm pod povrchem. Jámu zasypeme propustnou zeminou. Vyhovuje jim slunečné stanoviště v půdě bohaté na živiny.
Takže já jsem tu svoji koupenou zasázela nyní na jaře, takže uvidíme jestli z ní něco bude.
Nicméně ta z minulých let se snaží a chystá nové květenství.


Květy se rozvíjejí postupně odspodu.


A jsou vždycky navštěvovány krásně se lesknoucím broučkem.


Tak to je moje momentální kytičková radost.

Háčkovaný věneček

27. května 2018 v 15:15 | Janka |  Háčkování
Tak konečně je hotový a může zdobit okno v obýváku.



Úplně na začátku byl polystyrénový věneček-kruh, příze Camilla a záměr uháčkovat si ozdobu do okna.
A tak vznikl dlouhý bílý obdélník ukončený modrými pruhy, který se přišil na polystyrénový korpus.
Následovalo hledání a vymýšlení ozdob - kytiček, lístečků a jejich barevná kombinace.



A když se to všechno dalo dohromady, vznikl onen háčkovaný věneček do okna.




Akce žumpa

24. května 2018 v 12:05 | Janka |  Jen tak
Ani ne tři týdny po naší předchozí akci s názvem "dřevo" přišla na řadu akce číslo dvě označená jako "žumpa".
Bydlíme v domečku z minulého století, a proto podle tehdejšího způsobu stavění, byly všechny odpadní vody svedeny do žumpy. Jenže přišla nová nařízení a směrnice a v našem městečku byla vybudována hloubková kanalizace. A navíc platíme vodné i stočné, a tak jsme dostali za úkol žumpu odstranit a na kanalizaci se napojit. Kanalizační jímka byla kdysi vybudována pod domečkem, a tak je docela špatně přístupná.




Nejdříve jsme se do toho dali sami, pomocí čerpadla, ale to brzy vypovědělo službu a práce s nabíráním obsahu do kbelíku, nebyla zrovna příjemná. A tak přijel velký pomocník, kterého u nás / s prominutím/ označujeme názvem "hovnocuc".




Pán natáhl hadice, vyčerpal obsah a vše vodou pořádně vystříkal. Za chvíli bylo vše hotovo a my jen přihlíželi.


Nyní nastala druhá, zapeklitá etapa. Vše vymyslet, vypočítat a nakoupit tak, aby roury do sebe pasovaly a byly pod správným úhlem. A samozřejmě ještě před tím vlézt do jímky a pomocí dláta, kladiva a zbíječky odstranit dvě betonové přepážky mezi jednotlivými jímkami. Úkol hodný "odborníka".



Vše se podařilo, úkol byl splněn a snad konečně přijde oddechová doba pro seniory,
kteří prý nemají co dělat a tudíž se nudí.



Krásné májové dny vám přeje
Janka

Dubnová tvořivá knihovna

19. května 2018 v 14:10 | Janka |  Ostatní tvoření
V březnu, při posledním tvoření v knihovně, nám bylo řečeno, že na příště si máme přinést větvičky, zahradnické nůžky, drátek, nějaké ozdůbky a eventuálně tavnou pistoli. A co budeme vyrábět? Dekoraci do interiéru.
Jelikož byla doba řezu keřů a stromů, získat nějaké větvičky nebyl problém a ozdůbky se doma také našly.



Nejdříve jsme si větvičky nastříhaly do patřičné velikosti a poté drátkem začaly spojovat do jakéhosi koberečku.
Pomocí tavné pistolky přilepily ozdůbky a bylo hotovo.


Jedna z mých ozdůbek, kterou jsem měla doma ještě z období Velikonoc.
Je háčkovaná z jemného provázku.



A to už jsou dekorace mých kolegyň.



A konečně i ta moje.


Bude zdobit verandu naší chaty.
A příště budeme drátkovat.

Letošní akce dřevo

15. května 2018 v 22:56 | Janka |  Jen tak
Je květen, a to je náš měsíc pro přípravu otopu na zimu. Sice máme zásoby na tři roky dopředu, ale manžel tvrdí, že dřevo musí vyschnout. Nikdy se na tuto akci moc netěším. Je to práce, která už nám dává zabrat, a i když máme pomocníky, tak jsme poté docela zmoženi. Jenže přesvědčit někoho, kdo je umíněný se dá docela těžko.



V pátek odpoledne přijela avie naložená metrovými poleny, které složila do průjezdu.



A v sobotu dopoledne se šlo na věc. Jsme už sehraní, takže každý zná svou roli.
Manžel se zetěm řežou polena na patřičný rozměr a já s dcerou a jejími malými pomocníky je nosíme a ukládáme na předem připravené místo. Počasí nám docela přálo, svítilo sluníčko, ale nebylo vedro, takže se pracovalo docela dobře.





Dřevo se řeže v průjezdu, odkud se pak po zdolání několika schodů vzhůru ukládá do přístřešku na zahradě. Prý, abychom se tolik s dcerou nenachodily, vymyslel manžel následující věc. Na schody položil "fošnu", my jsme naložily kolečka a on nám je zavezl k místu skládání dřeva. Já jsem byla příliš aktivní a chtěla jsem prázdná kolečka po fošně svézt dolů, ale to se mi stalo osudným. Kolečka z úzké fošny sjely stranou, překlopily se a mě stáhly sebou. Tak jsem letěla jako hruška, což se mi vůbec nestává. Nejsem padací typ. Prudká bolest v kotníku mi připomněla, proč jsem se tentokrát na dřevo vůbec netěšila.



Noha do večera otekla, postupně chytala všechny možné barvičky a já se musela pro následující dny vzdát všech plánovaných aktivit. To je tak, když je někdo nešikovný.



Nicméně pro letošek je se dřevem splněno a moje nožička se už zbavila opuchliny a pomaloučku se vrací do normálu.
Zkrátka - přílišná aktivita se nevyplácí.

Háčkované kytičky

8. května 2018 v 20:14 | Janka |  Háčkování
Už delší dobu jsem nosila v hlavě představu, že si uháčkuji jarní květinový věneček do okna.
Jenže začaly jarní - letní práce na zahradě a představa se mně nějak rozmlžila. Nicméně přesto jsem hledala nějaké návody na kytičky, kterými bych věneček nazdobila. Zalíbily se mně následující.



K tomu jsem přidala už známý návod na karafiát a kytičky byly brzy na světě.
Jenže to bylo takové neúplné a fádní, takže ještě najít nějaké lístečky.




A výsledek?




A nyní zbývá obháčkovat polystyrénový věneček a moje vize se snad brzy stane realitou.

Konva, konva, konvalinka....

4. května 2018 v 22:05 | Janka |  Kytičky
Nevím proč, ale odjakživa mě fascinovaly různé vůně.
Patřím k těm, kteří si v drogerii či parfumerii, aniž by si cokoliv koupili, ráda přivoní k nějakému parfému či voňavému mýdlu. Mám ráda vůni čistého prádla, čerstvě nařezaného dřeva, vůni lesa po dešti anebo usušeného sena. Naštěstí nejsem alergik. Co mě kupodivu moc nevzrušuje, na rozdíl od mnoha jiných, jsou vůně jídel.
Zjistila jsem, že dávám přednost vůním přírodním, květinovým či ovocným, před vůněmi namíchanými a uměle vytvořenými.
Každé jaro se už nemůžu dočkat, až pokvetou fialky, poté šeříky a následně konvalinky a pivoňky. Zvláště v chladné místnosti jejich vůně vynikají. I vůně některých bylinek či plodů jsou bezkonkurenční. Levandule, meduňka, majoránka a z exotického ovoce mě uchvacuje kokosová vůně.
Momentálně si užívám konvalinek. Tak nějak se mně v zahradě rozrostly, že s nimi začínám pomalu bojovat a stávají se plevelem.



Jsem si dobře vědoma toho, že celá rostlina je jedovatá. I voda ve vázičce, do které jste umístili kytičku konvalinek a samozřejmě její červené kulaté plody. Ale její vůně mě zkrátka fascinuje.


Kromě klasické bílé konvalinky vonné, existuje i konvalinka růžová a konvalinka s pruhovanými listy.
V reále jsem je ovšem ještě neviděla.


V květomluvě znamená darování konvalinek lásku na první pohled.


Tak já jsem se letos zamilovala už pětkrát a ještě není všem dnům s kytičkami konvalinek konec.


To byly něžné konvalinky a toto je tvrdá realita nadcházejících víkendových májových dnů.
Ach jo......