Červen 2018

Makadam

28. června 2018 v 14:00 | Janka |  Co mě zaujalo
Co se vám vybaví při slově "makadam" ???
Mně jednoznačně nedodělaná silnice plná hrubého kamene, štěrku a spousta prachu s tím spojeného.
Neboli odborně - konstrukční vrstva pozemních komunikací z hrubého drceného kameniva s výplní.
Název je podle skotského stavebního inženýra Johna Loudona McAdama, vynálezce nového způsobu výstavby silničního povrchu.


Takže až do minulého týdne jsem žila v nevědomosti, že toto slovo patří k označení ještě jedné věci.

Máme oba s manželem moc rádi oříšky. Jakéhokoliv druhu.
Domácí máme pouze vlašské, lískové nám úspěšně sklízí veverky a ostatní si musíme kupovat. Nedaleko od našeho bydliště sídlí firma, která se úpravou všech možných druhů oříšků zabývá a ve své prodejně je také s výraznou slevou prodává. Přírodní, pražené, solené, směsi, zkrátka každý si může vybrat. A tak jsme tam občasnými návštěvníky.

Při posledním nákupu paní před námi pravila: "Ještě bych si vzala sáček těch "makadamů"!
Ve všech přítomných to vykouzlilo úsměv na tváři, ale brzy jsme poznali, o co se vlastně jedná.

Makadamiové oříšky jsou plody až 12 metrů vysokého, stále zeleného stromu původem z Austrálie - makadámie celolisté - a patří k nejdražším na světě.


Makadamiové ořechy mají velmi pevnou skořápku, uvnitř je peckovice velikosti lískového oříšku krémové barvy a název získaly po skotském fyzikovi a chemikovi Johnu Macadamovi, který se velmi zasadil o jejich cílené pěstování.


A jejich hodnota a účinky?

Seznam by byl dosti dlouhý, tak alespoň něco:
Jsou zdrojem vitamínů, mají vysokou energetickou hodnotu, snižují hladinu cholesterolu v krvi, podporují imunitu, podporují růst svalové hmoty a srdeční sval, zlepšují paměť a soustředěnost......

Stačí dva až tři oříšky denně.

Přeji dobrou chuť!
Zdroj foto: Internet

Krásky a bojovnice

25. června 2018 v 13:46 | Janka |  Kytičky
Je spousta zahradních kytiček, které se mi nedaří vypěstovat. Zasadím jejich semínka a NIC. Nic nevyroste.
Na druhé straně jsou kytky, já jim říkám bojovnice, protože ty vyrostou samy bez mého přičinění a na takových místech, kde bych to vůbec nečekala.


Mezi bojovnice tradičně patří malé barevné macešky, které jsem před několika roky dostala od Květy.
Chtěla bych je na skalce, ale tam se jim nelíbí. Lepší je to v dlažbě. Následuje je i povíjice.


A letos i barevný orlíček.


První letošní.....

Podobným případem jsou i slunečnice. Když je vyseji, jen málokteré semínko vzejde.
Tak tomu bylo i letos. Ale o mou "slunečnicovou" radost se postarali ptáci, kteří byli nadmíru úspěšní. A tak mám krásné slunečnice v bramborách, v jahodách, těsně vedle jabloně a také spousty jsem jich jako malé rostlinky přesázela na jiné nové stanoviště.



A nyní u nás svítí "slunce", i když je zamračeno.

A co patří mezi mé momentální krásky?


Tak určitě Kleopatřina jehla neboli mnohokvět hroznatý.
Je také mocně vybíravá na své stanoviště.



Letos první kala neboli kornoutovka.



A vícebarevné květy této krásné a zvláště večer voňavé liány určitě poznáte i bez nápovědy.

Pěkný poslední předprázdninový týden vám přeje
Janka


Někdy to chce kompromis

20. června 2018 v 22:02
Není někdy jednoduché uvařit dobré jídlo, aby se člověk zavděčil všem strávníkům.
Například můj manžel je vyložená "masařka", má rád knedlíky a omáčky, ale také také ryby, syrovou zeleninu a různé pochutiny. Já můžu být klidně bez masa, radost mi udělají sladká jídla, koláče a buchty všeho druhu, jako přílohu preferuji brambory a zeleninu mám ráda i tepelně upravenou.
Tak - teď to dejte do souladu.
Tento víkend byl ve znamení mých chutí.


Jednoduchá zasmažená zeleninová polévka, kde převládal můj oblíbený květák.


Květák byl i v hlavním chodu.
Jen tak podušený s vajíčkem a k tomu okurkový salát, zatím z "biookurků" vlastní výroby.


A jako moučník, komu by to ještě nestačilo, meruňkový lívanec - jak se u nás říká.


A opět z vlastních zdrojů.

Zašli byste k nám na oběd???

S háčkem velikosti prstu

15. června 2018 v 14:53 | Janka |  Háčkování
Když jsem přibližně před rokem háčkovala kulatou krabičku obřím háčkem a silnou přízí, tak jsem se zaříkávala, že už nikdy více. Nyní došlo na rčení: "Nikdy, neříkej, nikdy!"
Potřebovala jsem dárek k významným narozeninám pro kamarádku ze Sokola. Kupovat jsem nic nechtěla. Všichni vědí, že ráda tvořím, tak jsem chtěla sama něco vytvořit. Ale co? Aby to bylo trochu účelné a ne jen na utírání prachu.
A tak jsem opět sáhla po háčku velikosti prstu, tj. 15 mm, dokoupila přízi Ribbon a šla vymýšlet, co s tím.



Minula byla krabička /miska kulatá/, a tak jsem chtěla jiný tvar.
Takže bude čtvercová a navíc dvojbarevná, zdobená.





A protože jsem netušila k čemu bude sloužit, tak jsem ještě vyrobila dno ubrouskovou metodou.


A myslím, že se líbila.


A protože mně příze ještě zůstala, nezůstane jen u této krabičky.
Takže: "Nikdy, neříkej, nikdy!"

Když video nehraje....

12. června 2018 v 13:48 | Janka |  Jen tak
V současné době není TV naším kamarádem.
Není čas a ani chuť.
Vpodvečer začíná u nás rituál zalévání. Skleník, foliovník a dokud nezapršelo, tak i venkovní rajčata, okurky a ostatní zelenina, popřípadě kytičky a všechny truhlíky s muškáty. Tato procedura nám zabere určitě více než hodinu.


Skleník

Foliovník

Potom si s manželem sedneme ke stolečku na dvorku, dáme si dobré papánko a pitíčko a užíváme si vlahého a teplého večera.
Pozorujeme naše kočičky, povídáme si a je nám dobře.

Někdy si ovšem chceme zavzpomínat a sáhnem do archívu našich videokazet. Natáčeli jsme kdysi všechny dovolené u moře a také oblíbené filmy a pořady. Jenže ouha. Video zničehonic nepracuje. Kde se stala chyba? Kde je najednou závada?
A tak manžel videopřehrávač rozmontoval hledajíc závadu a jaké bylo naše překvapení. Tomu by žádný opravář neuvěřil.





Jak se dostala palička do útrob videa? No jak?
Na to je jednoduchá odpověď. Nemáme hodné holčičky, které by si hrály s panenkami, ale zvídavé a neposedné montéry.

Prší

5. června 2018 v 20:44 | Janka |  Zahrada
Tak jsme se také konečně dočkali.
PRŠÍ !!!
Neustálá varování meteorologů šla stále kolem nás. Všude zamračeno, deštivo a u nás stále NIC. Až dnes.
Jediný mráček v celém Česku nám konečně přinesl toužebně očekávanou vláhu.


Náš každodenní večerní zalévací rituál byl alespoň o něco zkrácen. Foliovník a skleník ovšem chtěly své.
Teplé a suché počasí vše tak strašně urychluje, že ani nemůžu všechnu tu kvetoucí krásu vychutnat.


Srdcovky jsou dávno odkvetlé a teď doufám, že ze spadaných semínek vyrostou nové rostlinky.


I krása a vůně kvetoucích pivoněk je už ta tam. A nejen růžových, ale i bílých, červených a červenorůžových.



I růže to berou jakýmsi fofrem.



A růžový vodopád, jehož doménou je až druhá polovina června už také pomalu odkvétá.


Takže nyní už mě čeká - u mě ne zrovinka moc oblíbené - období sklizně.